<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<gpx version="1.1" creator="Turistika.cz - http://www.turistika.cz" xmlns="http://www.topografix.com/GPX/1/1" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.topografix.com/GPX/1/1 http://www.topografix.com/GPX/1/1/gpx.xsd">
	<wpt lat="49.59141" lon="18.11704">
		<name>Jak jsem šel svého prvního "Štramberského jasoně" aneb "procházka" zakončená krvavými mozoly.</name>
		<cmt>    Už jsem pár dálkových pochodů ušel (třeba „Krnovskou padesátku“, „Bezručovu Moravici“ a další) a tak jsem si řekl, že bych svého prvního „Štramberského jasoně“ mohl jít trochu lehčeji a místo odzkoušených pohor jsem si vzal boty o kterých jsem si myslel, že jsou v pohodě, protože už delší dobu jsem v nich chodil do práce nebo zašel na kratší vycházky. Nečekal jsem žádné technické úseky, kde by byl dobrý „pevný kotník“ a tak jsem si vzal lehčí nízké body o kterých jsem byl přesvědčen, že jsou v pohodě. Díky tomuto pochodu jsem pochopil, že pohodové projití pěti, deseti, dvaceti nebo i třiceti kilometrů nemusí vůbec nic znamenat.
    Někdo kdysik kdesi řekl, že „charaktery se mění po pětatřiceti až třicetisedmi kilometrech“. Já bych řekl, že nejenom u lidí, ale také u bot… :-)))
Můj první „Štramberský jasoň“ mi to ukázal zcela jasně, ale o tom všem až později.
     Z autobusové zastávky ve „Stalingradu“ vycházím pohodovým krokem, mám do „startu“ ještě dost času, k němuž…</cmt>
		<desc>    Už jsem pár dálkových pochodů ušel (třeba „Krnovskou padesátku“, „Bezručovu Moravici“ a další) a tak jsem si řekl, že bych svého prvního „Štramberského jasoně“ mohl jít trochu lehčeji a místo odzkoušených pohor jsem si vzal boty o kterých jsem si myslel, že jsou v pohodě, protože už delší dobu jsem v nich chodil do práce nebo zašel na kratší vycházky. Nečekal jsem žádné technické úseky, kde by byl dobrý „pevný kotník“ a tak jsem si vzal lehčí nízké body o kterých jsem byl přesvědčen, že jsou v pohodě. Díky tomuto pochodu jsem pochopil, že pohodové projití pěti, deseti, dvaceti nebo i třiceti kilometrů nemusí vůbec nic znamenat.
    Někdo kdysik kdesi řekl, že „charaktery se mění po pětatřiceti až třicetisedmi kilometrech“. Já bych řekl, že nejenom u lidí, ale také u bot… :-)))
Můj první „Štramberský jasoň“ mi to ukázal zcela jasně, ale o tom všem až později.
     Z autobusové zastávky ve „Stalingradu“ vycházím pohodovým krokem, mám do „startu“ ještě dost času, k němuž…</desc>
		<link href="https://www.turistika.cz/vylety/jak-jsem-sel-sveho-prvniho-stramberskeho-jasone-aneb-prochazka-zakoncena-krvavymi-mozoly/detail"></link>
	</wpt>
</gpx>