Krátká procházka lázněmi a návštěva Muzea Luhačovického Zálesí Na první červencovou neděli jsme si s Janou naplánovali procházku po městě a lázních Luhačovice. Autobusek nás do nich ze Zlína vezl už o v osm ráno, ale na místě nás čekalo zklamání. Nebe totiž bylo zataženo nízkou oblačností a nezdálo se, že se ošklivá šedá mračna brzy rozpustí. Však nás také procházka po Masarykově třídě vedoucí do centra města a k lázním dost rozladila. Okolní krásné vily a další zajímavé objekty si dnes nasadily - díky ponurému odrazu z nebes - natolik zasmušilou tvář, že nám bylo na jejich portrétování líto tahat fotoaparáty z brašen.   V přízemí domu Elektra jsme pod cestou naštěstí zahlédli nápis „Muzeum Luhačovického Zálesí“, a protože bylo i v neděli kupodivu otevřeno, byl náš nejbližší program jasný a my se přestali na pěkně dlouhou chvíli trápit nenadálým rozmarem počasí.   Musím přiznat, že mne „velikost“ muzea nejprve trochu zaskočila. Po návštěvě podobných institucí např. v Bojkovicích či Jindřichově Hradci se mi zdály jeho… Na první červencovou neděli jsme si s Janou naplánovali procházku po městě a lázních Luhačovice. Autobusek nás do nich ze Zlína vezl už o v osm ráno, ale na místě nás čekalo zklamání. Nebe totiž bylo zataženo nízkou oblačností a nezdálo se, že se ošklivá šedá mračna brzy rozpustí. Však nás také procházka po Masarykově třídě vedoucí do centra města a k lázním dost rozladila. Okolní krásné vily a další zajímavé objekty si dnes nasadily - díky ponurému odrazu z nebes - natolik zasmušilou tvář, že nám bylo na jejich portrétování líto tahat fotoaparáty z brašen.   V přízemí domu Elektra jsme pod cestou naštěstí zahlédli nápis „Muzeum Luhačovického Zálesí“, a protože bylo i v neděli kupodivu otevřeno, byl náš nejbližší program jasný a my se přestali na pěkně dlouhou chvíli trápit nenadálým rozmarem počasí.   Musím přiznat, že mne „velikost“ muzea nejprve trochu zaskočila. Po návštěvě podobných institucí např. v Bojkovicích či Jindřichově Hradci se mi zdály jeho…