Mírně strašidelný noční Bělský les.    Většina lidí zná ostravský Bělský les jen za dne. Postupem let se velice výrazně posunul k lepšímu a od kdysi obávaného lesa, kde se tradovaly zprávy dokonce i o tom, jak zde vrahové „uklízeli“ své oběti. Ten kdo zde občas zavítá i v noci nebo dokonce velice pozdě v noci a výrazněji se vzdálí od osvětlených částí, tak najednou opět může poznat „stavy mysli“, které zdaleka neodpovídají těm, které má v bezpečném osvětleném světě. Pokud se vzdálí dostatečně daleko (což může být i čtvrt hodiny běhu) tak najednou se v něm může rozhostit pocit jakési menší a pro „nováčky“ i vcelku velké nejistoty. Najednou se ze známého místa stane prakticky neznámým. Cesty, cestičky i zkratky lesem najednou dostávají úplně jinou dimenzi (a to neuvažuji, že i přes den se dají najít v Bělském lese a jeho okolí zákoutí, které stále dokáží zaujmout – především tam, kde se člověk moc nesnaží a příroda alespoň trochu získává „navrch“). Ale proč vůbec jít do Bělského lesa v noci? Abychom se báli?    …    Většina lidí zná ostravský Bělský les jen za dne. Postupem let se velice výrazně posunul k lepšímu a od kdysi obávaného lesa, kde se tradovaly zprávy dokonce i o tom, jak zde vrahové „uklízeli“ své oběti. Ten kdo zde občas zavítá i v noci nebo dokonce velice pozdě v noci a výrazněji se vzdálí od osvětlených částí, tak najednou opět může poznat „stavy mysli“, které zdaleka neodpovídají těm, které má v bezpečném osvětleném světě. Pokud se vzdálí dostatečně daleko (což může být i čtvrt hodiny běhu) tak najednou se v něm může rozhostit pocit jakési menší a pro „nováčky“ i vcelku velké nejistoty. Najednou se ze známého místa stane prakticky neznámým. Cesty, cestičky i zkratky lesem najednou dostávají úplně jinou dimenzi (a to neuvažuji, že i přes den se dají najít v Bělském lese a jeho okolí zákoutí, které stále dokáží zaujmout – především tam, kde se člověk moc nesnaží a příroda alespoň trochu získává „navrch“). Ale proč vůbec jít do Bělského lesa v noci? Abychom se báli?    …