Procházka Ždánicemi a návštěva Vrbasova muzea V půlce června si s ženou prodlužujeme víkend o volný pátek s tím, že ona už den předtím pojede za matkou do Uherského Hradiště, kde budeme několik nocí spát a já za ní dorazím po práci navečer. Na pátek jsme naplánovali společný výlet do Ždánic a Bukovan, v sobotu se chystáme v tchýniném bytě něco podělat a poté ji zajdeme do nemocnice navštívit. Nakonec vše dopadlo trochu jinak: Jana mi večer při srazu v restauraci Masáro oznámila, že zítra nemůže nikam – musí ve špitálu ohledně máti a jejího umístění do Domova něco řešit se sociální pracovnicí, a tak budu muset na výlet sám.   V brzkém slunečném pátečním ránu jsem tedy stepoval na autobusovém nádraží už před šestou a čekal na dálkový spoj do Brna, jímž se přesunu do Bučovic. Bus byl kupodivu poloprázdný a já se usadil hned za dveřmi u řidiče, abych měl cestou přes čelní sklo ničím nerušený výhled. Před Buchlovicemi dráhu busu zkřížili tři „ekoteroristé“, postávající v našem jízdním pruhu přímo na vozovce, ale když… V půlce června si s ženou prodlužujeme víkend o volný pátek s tím, že ona už den předtím pojede za matkou do Uherského Hradiště, kde budeme několik nocí spát a já za ní dorazím po práci navečer. Na pátek jsme naplánovali společný výlet do Ždánic a Bukovan, v sobotu se chystáme v tchýniném bytě něco podělat a poté ji zajdeme do nemocnice navštívit. Nakonec vše dopadlo trochu jinak: Jana mi večer při srazu v restauraci Masáro oznámila, že zítra nemůže nikam – musí ve špitálu ohledně máti a jejího umístění do Domova něco řešit se sociální pracovnicí, a tak budu muset na výlet sám.   V brzkém slunečném pátečním ránu jsem tedy stepoval na autobusovém nádraží už před šestou a čekal na dálkový spoj do Brna, jímž se přesunu do Bučovic. Bus byl kupodivu poloprázdný a já se usadil hned za dveřmi u řidiče, abych měl cestou přes čelní sklo ničím nerušený výhled. Před Buchlovicemi dráhu busu zkřížili tři „ekoteroristé“, postávající v našem jízdním pruhu přímo na vozovce, ale když…