Sicílie – IV. část (Etna) Přichází pondělní ráno a rozednívá nějak brzo, ještě když bychom chtěli spát. Ale první auta jedoucí na nedaleké silnici nás budí a tak vstáváme nezvykle časně. To správné projíždějící auto je totiž věc, kterou dnes budeme potřebovat ze všeho nejdříve. Ranní vstávání mi ale obecně nevadí. I když nic se nesmí uspěchat. V šedavém ránu, kterému ještě nechce úplně předat moc pomalu odcházející noc, se mé oko začíná postupně orientovat. A za takovéto situace chci po svém fotoaparátu opět nemožné. Jeho objektiv mi však hlásí, že je moc brzy, aby se mnou spolupracoval. I přesto fotím. A doma budu snímky zase mazat.      Vypadá to, že se dnes chystá další krásný den, v 6 hodin 15 minut je + 10°C. Půl hodiny poté již stojíme na silnici, snídáme a čekáme na odvoz. Moc toho však nejezdí a šance začínají vypadat nerůžově. A tak z legrace zamávám na dámu v autě, jež projíždí v opačném směru. Máváme dále, čekáme, odpočíváme a začínáme přemýšlet, co kdyby nic… Přichází pondělní ráno a rozednívá nějak brzo, ještě když bychom chtěli spát. Ale první auta jedoucí na nedaleké silnici nás budí a tak vstáváme nezvykle časně. To správné projíždějící auto je totiž věc, kterou dnes budeme potřebovat ze všeho nejdříve. Ranní vstávání mi ale obecně nevadí. I když nic se nesmí uspěchat. V šedavém ránu, kterému ještě nechce úplně předat moc pomalu odcházející noc, se mé oko začíná postupně orientovat. A za takovéto situace chci po svém fotoaparátu opět nemožné. Jeho objektiv mi však hlásí, že je moc brzy, aby se mnou spolupracoval. I přesto fotím. A doma budu snímky zase mazat.      Vypadá to, že se dnes chystá další krásný den, v 6 hodin 15 minut je + 10°C. Půl hodiny poté již stojíme na silnici, snídáme a čekáme na odvoz. Moc toho však nejezdí a šance začínají vypadat nerůžově. A tak z legrace zamávám na dámu v autě, jež projíždí v opačném směru. Máváme dále, čekáme, odpočíváme a začínáme přemýšlet, co kdyby nic…