Přes rozhlednu Rovninu a Rochus do Mařatic Poslední pátek v měsíci květnu jsem se měl odpoledne dopravit do Uherského Hradiště za ženou, která tam odjela navštívit maminku ležící v nemocnici. Poněvadž bylo docela hezky, domluvili jsme se, že dneska Jana provede „vizitu“ ve špitálu sama, já skončím v práci o pár hodin dřív, udělám si po okolí Hradiště menší túru a v podvečer se setkáme v restauraci Masáro. Drahá tchyně o mou návštěvu nepřijde, neboť v UH přespíme a další den za ní zajdeme společně.   Ze Zlína jsem se do „hlavního“ slováckého města přesunul jakýmsi zrychleným busem a tady hned přestoupil na „pouličku“, jež mne vyvezla k mařatickému hřbitovnímu kostelíku Nanebevzetí Panny Marie. Od hřbitova vedlo k prvnímu mému dnešnímu cíli – rozhledně Rovnině, zelené tur.značení. Nejprve půl kilometru po komunikaci vydlážděné kostkou žulovou, ta pak vlevo odbočila na horní konec mařatické Vinohradské ulice. Zelená pokračovala táhlým stoupáním přímým směrem po zpevněné cestě, která měla své nejlepší časy dávno za sebou… Poslední pátek v měsíci květnu jsem se měl odpoledne dopravit do Uherského Hradiště za ženou, která tam odjela navštívit maminku ležící v nemocnici. Poněvadž bylo docela hezky, domluvili jsme se, že dneska Jana provede „vizitu“ ve špitálu sama, já skončím v práci o pár hodin dřív, udělám si po okolí Hradiště menší túru a v podvečer se setkáme v restauraci Masáro. Drahá tchyně o mou návštěvu nepřijde, neboť v UH přespíme a další den za ní zajdeme společně.   Ze Zlína jsem se do „hlavního“ slováckého města přesunul jakýmsi zrychleným busem a tady hned přestoupil na „pouličku“, jež mne vyvezla k mařatickému hřbitovnímu kostelíku Nanebevzetí Panny Marie. Od hřbitova vedlo k prvnímu mému dnešnímu cíli – rozhledně Rovnině, zelené tur.značení. Nejprve půl kilometru po komunikaci vydlážděné kostkou žulovou, ta pak vlevo odbočila na horní konec mařatické Vinohradské ulice. Zelená pokračovala táhlým stoupáním přímým směrem po zpevněné cestě, která měla své nejlepší časy dávno za sebou…