Putování pod hledím sv.Hostýna - 1.část (Jankovice, Chomýž a Brusné) Po sedmé hodině ranní jsem usedl na bus do Holešova. Zde mne překvapil silný chladný vítr (a to je, prosím, dnes už předposlední sobota měsíce máje!) a zástupy polské mládeže obou pohlaví čekající na autobus do Bystřice pod Hostýnem. Většina z nich měla zrzavé vlasy, což svádělo k domněnce, že se dnes na svaté hoře hoře koná setkání „Klubu katolických rusovlasých.“ No, bylo nás cestujících málem jak much, ale nakonec jsme se dovnitř všichni šťastně vlezli a mně se dokonce podařilo ukořistit poslední volné místečko. Dlouho si na něm ale můj zadek neposeděl – po projetí Dobrotic následoval v další vísce jménem Jankovice, výstup.   I zde mocně dul ledový vichr, ale částečnou ochranu proti němu poskytl interiér zajímavě architektonicky řešené busové zastávky, který umožnil pozřít i snídani. Jak jsem se pak všiml, úplně stejná zastávka stojí také naproti přes silnici. Pak už vložit zapálené, kvůli větru rychle hořící žváro do tlamičky a vyrazit vzhůru obcí. Hned za zastávkou mne… Po sedmé hodině ranní jsem usedl na bus do Holešova. Zde mne překvapil silný chladný vítr (a to je, prosím, dnes už předposlední sobota měsíce máje!) a zástupy polské mládeže obou pohlaví čekající na autobus do Bystřice pod Hostýnem. Většina z nich měla zrzavé vlasy, což svádělo k domněnce, že se dnes na svaté hoře hoře koná setkání „Klubu katolických rusovlasých.“ No, bylo nás cestujících málem jak much, ale nakonec jsme se dovnitř všichni šťastně vlezli a mně se dokonce podařilo ukořistit poslední volné místečko. Dlouho si na něm ale můj zadek neposeděl – po projetí Dobrotic následoval v další vísce jménem Jankovice, výstup.   I zde mocně dul ledový vichr, ale částečnou ochranu proti němu poskytl interiér zajímavě architektonicky řešené busové zastávky, který umožnil pozřít i snídani. Jak jsem se pak všiml, úplně stejná zastávka stojí také naproti přes silnici. Pak už vložit zapálené, kvůli větru rychle hořící žváro do tlamičky a vyrazit vzhůru obcí. Hned za zastávkou mne…