Opatrné seznámení se s Roháčskou hřebenovkou, část II - výstup na Plačlivé a sestup k Roháčskému sedlu.      Pokračování předešlého dílu [1] https://www.turistika.cz/vylety/me-opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-i/detail.      Nad stanicí Horské služby pro Západní Tatry neodbočuji doleva (kolem symbolického hřbitova obětem hor a dále k Šarafiovému vodopádu), ale pořád nahoru. Když jsem tu byl poprvé zhruba před půl rokem na podzim, tak se mi cesta od Žiarské chaty ke stejnojmennému sedlu zdála vcelku náročná. Bylo to ale především díky tomu, že jsem ji neznal. Nyní mi uběhla poměrně rychle, asi tím, že jsem spíš myslel na to, co mě čeká napravo od odbočky z Plačlivého na Ostrý Roháč. Prudké stoupání cestičky nad chatou k rozcestí „Pod Homolkou“ i obecně nenáviděné suťové pole nad ním jsem prošel rychle a už stojím u směrovníku Žiarské sedlo. Občas je třeba velice opatrně přejít větší nebo menší sněhová pole a zde je jedno z těch problematičtějších. Na druhou stranu, ač…      Pokračování předešlého dílu [1] https://www.turistika.cz/vylety/me-opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-i/detail.      Nad stanicí Horské služby pro Západní Tatry neodbočuji doleva (kolem symbolického hřbitova obětem hor a dále k Šarafiovému vodopádu), ale pořád nahoru. Když jsem tu byl poprvé zhruba před půl rokem na podzim, tak se mi cesta od Žiarské chaty ke stejnojmennému sedlu zdála vcelku náročná. Bylo to ale především díky tomu, že jsem ji neznal. Nyní mi uběhla poměrně rychle, asi tím, že jsem spíš myslel na to, co mě čeká napravo od odbočky z Plačlivého na Ostrý Roháč. Prudké stoupání cestičky nad chatou k rozcestí „Pod Homolkou“ i obecně nenáviděné suťové pole nad ním jsem prošel rychle a už stojím u směrovníku Žiarské sedlo. Občas je třeba velice opatrně přejít větší nebo menší sněhová pole a zde je jedno z těch problematičtějších. Na druhou stranu, ač…