Z Uherského Hradiště přes archeonáleziště Sady do Mařatic Zhruba v polovině května jsem vyjel v pátek hned po práci za ženou do Uherského Hradiště s tím, že napřed podniknu kratší túru do okolí a vpodvečer se setkáme v restauraci Masáro. Díky inspiraci novou krásnou sochou Mařaťanky na hlavním městském rynku padlo rozhodnutí navštívit i její „rodnou dědinu.“ Předtím ale dlouhá štreka městem, neboť chci napřed omrknout archeonáleziště jménem Sady. Z busového nádraží jsem přes Palackého náměstí přešel k přechodu u křižovatky se dvěma nejdelšími uherskohradišťskými ulicemi (Sokolovská a tř.Maršála Malinovského), přešel na východní stranu a vydal se po té druhé třídě směrem ke Kunovicím, tedy k jihu.   Na protější straně jsem nejprve spatřil patrový objekt Kozlovny U hejtmana Šarovce, což je restaurace s nabídkou tradičních slováckých jídel, pečených sendvičů a pokrmů z kuřecího a vepřového masa. Dál směrem ke Kunovicím pak frontu domů s historizujícími fasádami, nad jejichž střechami se zvedaly mnohem mladší… Zhruba v polovině května jsem vyjel v pátek hned po práci za ženou do Uherského Hradiště s tím, že napřed podniknu kratší túru do okolí a vpodvečer se setkáme v restauraci Masáro. Díky inspiraci novou krásnou sochou Mařaťanky na hlavním městském rynku padlo rozhodnutí navštívit i její „rodnou dědinu.“ Předtím ale dlouhá štreka městem, neboť chci napřed omrknout archeonáleziště jménem Sady. Z busového nádraží jsem přes Palackého náměstí přešel k přechodu u křižovatky se dvěma nejdelšími uherskohradišťskými ulicemi (Sokolovská a tř.Maršála Malinovského), přešel na východní stranu a vydal se po té druhé třídě směrem ke Kunovicím, tedy k jihu.   Na protější straně jsem nejprve spatřil patrový objekt Kozlovny U hejtmana Šarovce, což je restaurace s nabídkou tradičních slováckých jídel, pečených sendvičů a pokrmů z kuřecího a vepřového masa. Dál směrem ke Kunovicím pak frontu domů s historizujícími fasádami, nad jejichž střechami se zvedaly mnohem mladší…