Putování "Měsíčními horami" Za docela pěkného (ale chladného) dubnového sobotního jitra jsem na zlínském autobusovém nádraží spolu s mnoha dalšími pasažéry nastoupil do busu jedoucího přes Hostýnské vrchy do Bystřice pod Hostýnem a nechal se vysadit na Tesáku. Kupodivu tu na „horách“ bylo mnohem tepleji jak ve Zlíně. Nejprve jsem obkouknul výstavbu nové chaty (zdá se, že se tu od loňského požáru skoro nic nezměnilo), a pak se vydal po silnici dolů, neboť jsem měl před výstupem na Čerňavu v úmyslu najít pomník jedné partyzánky.   Už kousek pod rekreačním střediskem na mne čekal první šok.   Když jsem přesně před rokem stanul na Tesáku u vyhořelé chaty, valilo se přes sedlo takové mlžisko, že v něm nebylo vidět dál jak na dvacet metrů, a při mé cestě ku sv.Hostýnu se začalo protrhávat až kousek před Klapinovem. O to větší bylo tohle letošní nepříjemné „překvapení“, při kterém mne při pohledu na hektary odlesněných ploch v okolí známého rekreačního střediska a na novou tvář milované hory s… Za docela pěkného (ale chladného) dubnového sobotního jitra jsem na zlínském autobusovém nádraží spolu s mnoha dalšími pasažéry nastoupil do busu jedoucího přes Hostýnské vrchy do Bystřice pod Hostýnem a nechal se vysadit na Tesáku. Kupodivu tu na „horách“ bylo mnohem tepleji jak ve Zlíně. Nejprve jsem obkouknul výstavbu nové chaty (zdá se, že se tu od loňského požáru skoro nic nezměnilo), a pak se vydal po silnici dolů, neboť jsem měl před výstupem na Čerňavu v úmyslu najít pomník jedné partyzánky.   Už kousek pod rekreačním střediskem na mne čekal první šok.   Když jsem přesně před rokem stanul na Tesáku u vyhořelé chaty, valilo se přes sedlo takové mlžisko, že v něm nebylo vidět dál jak na dvacet metrů, a při mé cestě ku sv.Hostýnu se začalo protrhávat až kousek před Klapinovem. O to větší bylo tohle letošní nepříjemné „překvapení“, při kterém mne při pohledu na hektary odlesněných ploch v okolí známého rekreačního střediska a na novou tvář milované hory s…