Z aprílové Vídně do májového Kyjova Do někdejšího hlavního města rakousko-uherské monarchie se snažíme zavítat alespoň „čas od času“. Naposledy jsme se sem vypravili v samém závěru letošního dubna. Plánovaný program třídenní akce spojoval toto velkoměsto se slováckou „metropolí“, nebyl nijak přehnaně bohatý a ve finále jsme ho ani zcela nesplnili. Nikomu to ovšem zase až tak moc nevadilo. A navíc jsme jen dvakrát zmokli, což lze při našem štěstí na počasí jistě považovat za úspěch … Cestu do Vídně nám lehce zkomplikovala objížďka u Litovle a semaforová kolona za Olomoucí, trošku více pak nekonečná řada aut směřujících k Mikulovu. A přesto, že jsme o žádné papežské návštěvě Rakouska nic neslyšeli, měla většina vozidel polskou SPZ. V samotné Vídni pak bylo množství Poláků možná ještě lehce překonáno Italy a překvapivě poměrně často jsme zaslechli také ruštinu. Do Vídně jsme dorazili kolem 11. hodiny, do hotelové „úschovny“ si hodili kufry, do nedaleké vedlejší ulice auto a vyrazili směrem na Belveder. V té chvíli… Do někdejšího hlavního města rakousko-uherské monarchie se snažíme zavítat alespoň „čas od času“. Naposledy jsme se sem vypravili v samém závěru letošního dubna. Plánovaný program třídenní akce spojoval toto velkoměsto se slováckou „metropolí“, nebyl nijak přehnaně bohatý a ve finále jsme ho ani zcela nesplnili. Nikomu to ovšem zase až tak moc nevadilo. A navíc jsme jen dvakrát zmokli, což lze při našem štěstí na počasí jistě považovat za úspěch … Cestu do Vídně nám lehce zkomplikovala objížďka u Litovle a semaforová kolona za Olomoucí, trošku více pak nekonečná řada aut směřujících k Mikulovu. A přesto, že jsme o žádné papežské návštěvě Rakouska nic neslyšeli, měla většina vozidel polskou SPZ. V samotné Vídni pak bylo množství Poláků možná ještě lehce překonáno Italy a překvapivě poměrně často jsme zaslechli také ruštinu. Do Vídně jsme dorazili kolem 11. hodiny, do hotelové „úschovny“ si hodili kufry, do nedaleké vedlejší ulice auto a vyrazili směrem na Belveder. V té chvíli…