Z Vlčkové přes skály U Juránků k valašskému orloji v Držkové Konec ledna 2023 přinesl sníh a začátek následujícího měsíce byl mrazivý a slunečný, což mne dokopalo k tomu, abych si vzal na pátek dovolenou a celý natěšený vyrazil do valašských kotárů. Vždyť zimní krajinu očičko mého fotoaparátů nespatřilo už hezkých pár let… Startovním bodem výšlapu se stal střed Vlčkové, kam mne před desátou hodinou ranní přivezl autobus. Panovala tu pravá sibiřská atmosféra, okraje silnice ba i ty chodníky pokrývala ledovice a já, maje na nohou kanady, podstatně zvolnil krok, abych sebou hned na začátku putování „nelištíl.“ Ještě že to aspoň ten Oskar na obloze dneska nijak neflákal a díky tomu bylo na okolní zástavbu a kopce hezké pokoukání.   Tato Vlčková je dědinou s necelými 400 obyvateli, ukrývající se v údolí potoka Kameňáku stranou hlavní komunikace ze Zlína do Bystřice pod Hostýnem a je obklopena malebnými stráněmi hostýnských vršků. Starý znak obce (vlk unášející v tlamě ovečku) napovídá, že v minulosti byly okolní lesy plny dravé… Konec ledna 2023 přinesl sníh a začátek následujícího měsíce byl mrazivý a slunečný, což mne dokopalo k tomu, abych si vzal na pátek dovolenou a celý natěšený vyrazil do valašských kotárů. Vždyť zimní krajinu očičko mého fotoaparátů nespatřilo už hezkých pár let… Startovním bodem výšlapu se stal střed Vlčkové, kam mne před desátou hodinou ranní přivezl autobus. Panovala tu pravá sibiřská atmosféra, okraje silnice ba i ty chodníky pokrývala ledovice a já, maje na nohou kanady, podstatně zvolnil krok, abych sebou hned na začátku putování „nelištíl.“ Ještě že to aspoň ten Oskar na obloze dneska nijak neflákal a díky tomu bylo na okolní zástavbu a kopce hezké pokoukání.   Tato Vlčková je dědinou s necelými 400 obyvateli, ukrývající se v údolí potoka Kameňáku stranou hlavní komunikace ze Zlína do Bystřice pod Hostýnem a je obklopena malebnými stráněmi hostýnských vršků. Starý znak obce (vlk unášející v tlamě ovečku) napovídá, že v minulosti byly okolní lesy plny dravé…