Přes Čertovu skálu a Vítovou do Fryštáku Svůj výlet (viz předchozí část Z Lukova na skály PP Velá) jsem tedy nakonec na silničce klesající hvozdem do Fryštáku neukončil, ale rozhodl se pokračovat na blízké fryštácké „Čerťáky.“ Ze silničky zanedlouho odbočovala od rozcestí zvané Písky doprava do údolí lesní cesta. Nabídla pěkné záběry stromů oděných do pestrého podzimního hávu, žel i vykácený úsek, kde pod cestou až dolů k potoku stromy chyběly. Právě tady někde jsem měl sejít dolů a pokračovat v protisvahu k Čertově skále, jenže tuhle trasu jsem prošel už před mnoha lety, odbočku neviděl, a tak pokračoval kus dál. Cesta se poté přiblížila k potoku a já usoudil, že už jsem chodník nejspíš přešel. Proto sestup roklí k vodoteči, vyšplhání se po protějším svahu zmoly nahoru a pod úpatím kopce (místy zpestřeném bažinou) opatrný návrat zpět k pasece, kde jsem na kýženou pěšinu konečně narazil.   Vyvedla mne hvozdem nejprve strmě vzhůru, a pak už „rozumným“ sklonem pokračovala k lesní cestě a místu, kde byl na… Svůj výlet (viz předchozí část Z Lukova na skály PP Velá) jsem tedy nakonec na silničce klesající hvozdem do Fryštáku neukončil, ale rozhodl se pokračovat na blízké fryštácké „Čerťáky.“ Ze silničky zanedlouho odbočovala od rozcestí zvané Písky doprava do údolí lesní cesta. Nabídla pěkné záběry stromů oděných do pestrého podzimního hávu, žel i vykácený úsek, kde pod cestou až dolů k potoku stromy chyběly. Právě tady někde jsem měl sejít dolů a pokračovat v protisvahu k Čertově skále, jenže tuhle trasu jsem prošel už před mnoha lety, odbočku neviděl, a tak pokračoval kus dál. Cesta se poté přiblížila k potoku a já usoudil, že už jsem chodník nejspíš přešel. Proto sestup roklí k vodoteči, vyšplhání se po protějším svahu zmoly nahoru a pod úpatím kopce (místy zpestřeném bažinou) opatrný návrat zpět k pasece, kde jsem na kýženou pěšinu konečně narazil.   Vyvedla mne hvozdem nejprve strmě vzhůru, a pak už „rozumným“ sklonem pokračovala k lesní cestě a místu, kde byl na…