První seznámení se Západními Tatrami (Roháče) - díl druhý, cesta na Plačlivé.       Pokračování prvního dílu (https://www.turistika.cz/mista/prvni-seznameni-se-zapadnimi-tatrami-cesta-k-rohacum-dil-prvni/detail) začnu něčím, co jsem zažil poprvé právě pod Roháči. Ve výrazně menší míře u rozcestí „V kriváňském žlebu“ s představou, že jít něčím tak kolmým nahoru je úplná blbost. Nakonec ona kolmost nebyla až tak hrozná a dalo se jít i bez jakéhokoliv jištění. Otázkou by to bylo v horším počasí. Ovšem v okamžiku, kdy jsem poprvé v životě viděl nekompromisní kolmou „stěnu“ Ostrého Roháče a kdy mě představa hřebene ostrého jako břitva u naprosto šíleně vysokého „štítu“ jednoznačně USADILA DO KOLEN!!!        Ne jednou, ne dvakrát, ale rozhodně vícekrát jsem ve Vysokých Tatrách řekl „už nikdy“, ale nakonec jsem se pak uklidnil a nebylo to nakonec až tak zlé… Například „schod“ pod „Chatou pod Rysy“ nebyl až tak problém a nyní si myslím, že za dobrého počasí by…       Pokračování prvního dílu (https://www.turistika.cz/mista/prvni-seznameni-se-zapadnimi-tatrami-cesta-k-rohacum-dil-prvni/detail) začnu něčím, co jsem zažil poprvé právě pod Roháči. Ve výrazně menší míře u rozcestí „V kriváňském žlebu“ s představou, že jít něčím tak kolmým nahoru je úplná blbost. Nakonec ona kolmost nebyla až tak hrozná a dalo se jít i bez jakéhokoliv jištění. Otázkou by to bylo v horším počasí. Ovšem v okamžiku, kdy jsem poprvé v životě viděl nekompromisní kolmou „stěnu“ Ostrého Roháče a kdy mě představa hřebene ostrého jako břitva u naprosto šíleně vysokého „štítu“ jednoznačně USADILA DO KOLEN!!!        Ne jednou, ne dvakrát, ale rozhodně vícekrát jsem ve Vysokých Tatrách řekl „už nikdy“, ale nakonec jsem se pak uklidnil a nebylo to nakonec až tak zlé… Například „schod“ pod „Chatou pod Rysy“ nebyl až tak problém a nyní si myslím, že za dobrého počasí by…