Procházka obcí Hutisko - Solanec Na tento výlet rozdělený do dvou částí jsem se vydal první loňskou zářijovou sobotu. Nejprve mne čekal „průzkum“ obce Hutisko-Solanec, poté návrat na Soláň a pochoďáček do Nového Hrozenkova. Abych to všechno stihl, bylo nutno si přivstat a odjet na Vsetín už autobusem v 5.30. Tady mne čekal rychlý přestup na spoj do středu Velkých Karlovic a tím posledním busem s paní řidičkou výjezd nahoru na Soláň a následný sjezd mnoha serpentinami severním úbočím hory do hlubokého údolí. Cestou mne zaujal pohled na pěknou restauraci s poněkud neobvyklým názvem – „U Veselé lišky.“ Když bus po silnici doklesal k začátku obce Hutisko – Solanec, odbočil vlevo do doliny Zákopčí se stejnojmennou místní částí a tam jsem na točně vystoupil. A nestačil se divit, jak je dnešní ráno celé prosluněné a krásné.   Zákopčí je osadou, jejíž stavení jsou rozhozena v dolině Hutiského potoka. Nad točnou busu se vypíná budova bývalé školy a v její zahrádce jsem si hned u cesty prohlédl repliku pomníku… Na tento výlet rozdělený do dvou částí jsem se vydal první loňskou zářijovou sobotu. Nejprve mne čekal „průzkum“ obce Hutisko-Solanec, poté návrat na Soláň a pochoďáček do Nového Hrozenkova. Abych to všechno stihl, bylo nutno si přivstat a odjet na Vsetín už autobusem v 5.30. Tady mne čekal rychlý přestup na spoj do středu Velkých Karlovic a tím posledním busem s paní řidičkou výjezd nahoru na Soláň a následný sjezd mnoha serpentinami severním úbočím hory do hlubokého údolí. Cestou mne zaujal pohled na pěknou restauraci s poněkud neobvyklým názvem – „U Veselé lišky.“ Když bus po silnici doklesal k začátku obce Hutisko – Solanec, odbočil vlevo do doliny Zákopčí se stejnojmennou místní částí a tam jsem na točně vystoupil. A nestačil se divit, jak je dnešní ráno celé prosluněné a krásné.   Zákopčí je osadou, jejíž stavení jsou rozhozena v dolině Hutiského potoka. Nad točnou busu se vypíná budova bývalé školy a v její zahrádce jsem si hned u cesty prohlédl repliku pomníku…