Přes Kasárne a Velký Javorník do sedla Gežov V pátek 12.srpna loňského roku jsem uskutečnil dlouho vysněný pochoďáček po hlavním hřebeni Javorníků a při návratu domů, šťastný jak starý blešák v novém psím kožíšku, mohl jen konstatovat, že tentokrát mi vše až neskutečně vyšlo – počasí, skvělé vyhlídky z horských vrcholů, ba i ty obrázky, jichž jsem si vezl zaznamený do paměťové karty mého fotoaparátu pořádný přehršel.   Teď už ale k vlastnímu popisu putování, rozdělenému kvůli délce textu (i obrázkům) na dvě části:   Ráno jsem vstával stejně jako do práce, neboť bus na Vsetín mi ze Zlína odjížděl už v půl šesté. Tady po hodince cesty následoval bleskurychlý přestup na spoj do Velkých Karlovic, ale musím říct, že ve mně při vjezdu do údolí Horní Bečvy pěkně hrklo! Dolina byla totiž celá zahalena hustou neprůhlednou mlhou a při představě, že bude taková i nahoře na hřebenech, se mi dělalo až mdlo. Naštěstí se mlžisko kousek za Halenkovem jak otočením kouzelného Arabelina prstýnku naráz rozpustilo a nadšeným očím se… V pátek 12.srpna loňského roku jsem uskutečnil dlouho vysněný pochoďáček po hlavním hřebeni Javorníků a při návratu domů, šťastný jak starý blešák v novém psím kožíšku, mohl jen konstatovat, že tentokrát mi vše až neskutečně vyšlo – počasí, skvělé vyhlídky z horských vrcholů, ba i ty obrázky, jichž jsem si vezl zaznamený do paměťové karty mého fotoaparátu pořádný přehršel.   Teď už ale k vlastnímu popisu putování, rozdělenému kvůli délce textu (i obrázkům) na dvě části:   Ráno jsem vstával stejně jako do práce, neboť bus na Vsetín mi ze Zlína odjížděl už v půl šesté. Tady po hodince cesty následoval bleskurychlý přestup na spoj do Velkých Karlovic, ale musím říct, že ve mně při vjezdu do údolí Horní Bečvy pěkně hrklo! Dolina byla totiž celá zahalena hustou neprůhlednou mlhou a při představě, že bude taková i nahoře na hřebenech, se mi dělalo až mdlo. Naštěstí se mlžisko kousek za Halenkovem jak otočením kouzelného Arabelina prstýnku naráz rozpustilo a nadšeným očím se…