Mé první "Starobělské lurdy" - část druhá - START.       Na lehký úvod v předešlém článku ( https://www.turistika.cz/mista/me-prvni-starobelske-lurdy-terenni-beh-v-ostrave-cast-prvni-lehky-uvod/detail ) naváži již ostřeji a to čekáním na start. Čas startu se blíží mílovými kroky, ale mě se to zdá jako věčnost. Je 12 hodin a dvacet minut, ještě zbývá pět. Konečně slyším své jméno, nádherný to okamžik. Přicházím ke startovní čáře. Za chvíli mám start povolen. Udržuje se rozumná bezpečnostní pauza mezi startujícími, aby se netvořily skupinky. Vybíhám svým klidným tempem a pokud jsem byl na začátku nervozní, tak teď jsem úplně v pohodě a klidu. Už je odstartováno, už nemusím na nic čekat, už se vše bude jen odvíjet dál. Cítím se dobře a běží se mi stejně dobře. Není to žádná extrémní rychlost, ale naopak mé oblíbené tempo. Vzhledem k tomu, že se už roky léčím na průdušky, tak se mi běží dobře i z tohoto ohledu. Kdyby začaly…       Na lehký úvod v předešlém článku ( https://www.turistika.cz/mista/me-prvni-starobelske-lurdy-terenni-beh-v-ostrave-cast-prvni-lehky-uvod/detail ) naváži již ostřeji a to čekáním na start. Čas startu se blíží mílovými kroky, ale mě se to zdá jako věčnost. Je 12 hodin a dvacet minut, ještě zbývá pět. Konečně slyším své jméno, nádherný to okamžik. Přicházím ke startovní čáře. Za chvíli mám start povolen. Udržuje se rozumná bezpečnostní pauza mezi startujícími, aby se netvořily skupinky. Vybíhám svým klidným tempem a pokud jsem byl na začátku nervozní, tak teď jsem úplně v pohodě a klidu. Už je odstartováno, už nemusím na nic čekat, už se vše bude jen odvíjet dál. Cítím se dobře a běží se mi stejně dobře. Není to žádná extrémní rychlost, ale naopak mé oblíbené tempo. Vzhledem k tomu, že se už roky léčím na průdušky, tak se mi běží dobře i z tohoto ohledu. Kdyby začaly…