Norsko oknem auta (na pokračování) část 7   Orlí a Zlatá cesta Kolem 22 hodiny projíždíme Orlí cestou a vyhlížíme nocleh. Cesta vede malým údolím. Na svazích kolem nás se pasou krávy. Místa je tu kupodivu dost a můžeme si vybrat. Stan stavíme u potoka. Snad vůně naší večeře, nebo co, přilákala okolo se pasoucí krávy. Vedoucí býček teď stojí před stanem vedle našeho stolku a dělá na nás „buličí oko". Máme strach, aby nám náhodou ten náš „obývák" nerozšlapaly. Táta na býčka fouká kouř z cigarety s úmyslem ho zapudit. Býček je asi feťák, protože mu to vůbec nevadí. Okukování pokračuje. Konečně! Už nejsme zajímaví a býček odchází. Je po 23 hodině a slunce končí u obzoru. Jeho světlo barví skály ohněm a říčku karmínem. Je to fascinující podívaná. Ráno koukám, kde jsou krávy, jestli by si s námi nedaly snídani. Nedaly, protože tu nejsou. A my taky sbalíme a popojedeme. Před námi jsou již jen táhlé svahy v nadmořské výšce asi 1000 m. Pomalu trvale klesáme, projíždíme údolí…   Orlí a Zlatá cesta Kolem 22 hodiny projíždíme Orlí cestou a vyhlížíme nocleh. Cesta vede malým údolím. Na svazích kolem nás se pasou krávy. Místa je tu kupodivu dost a můžeme si vybrat. Stan stavíme u potoka. Snad vůně naší večeře, nebo co, přilákala okolo se pasoucí krávy. Vedoucí býček teď stojí před stanem vedle našeho stolku a dělá na nás „buličí oko". Máme strach, aby nám náhodou ten náš „obývák" nerozšlapaly. Táta na býčka fouká kouř z cigarety s úmyslem ho zapudit. Býček je asi feťák, protože mu to vůbec nevadí. Okukování pokračuje. Konečně! Už nejsme zajímaví a býček odchází. Je po 23 hodině a slunce končí u obzoru. Jeho světlo barví skály ohněm a říčku karmínem. Je to fascinující podívaná. Ráno koukám, kde jsou krávy, jestli by si s námi nedaly snídani. Nedaly, protože tu nejsou. A my taky sbalíme a popojedeme. Před námi jsou již jen táhlé svahy v nadmořské výšce asi 1000 m. Pomalu trvale klesáme, projíždíme údolí…