Z Hrobic přes Velikovou do Lukova   Na začátku posledního týdne července 2013 klesla teplota na "pouhých" 32 stupňů Celsiovy stupnice. Rozhoduji se tedy pro menší pochoďáček z míst, kde to ještě neznám do míst, které už moje nožky v teniskách protančily skoro křížem krážem. Za start je zvolena dědina Hrobice. Rozkládá se na kopčisku vysoko nad slušovickou přehradou a dle mapy by odtud měly být hezké výhledy. Ona je ta dnešní cesta celá celičká taková pěkně vyhlídková, ale na to jsem samozřejmě přišel, až když jsem pod žhnoucími paprsky slunce odšlapal první kilometry.    Do Hrobic se ze Zlína dostanete busem přes Slušovice. Linka pokračuje okolo areálů všelikých fabriček až pod hráz veliké nádrže s pitnou vodou a odtud zamíří nahoru do odlesněného kopce. Moje "konečná" je u bohužel zavřené budovy restaurace. Není se čemu divit : je všední den a domorodci na dědinách chodí po celodenní práci mlsat alkoholické nápoje - (stejně jako angličané) - až v době podvečerní, kdy zvonečky v kapličkách odklinkají…   Na začátku posledního týdne července 2013 klesla teplota na "pouhých" 32 stupňů Celsiovy stupnice. Rozhoduji se tedy pro menší pochoďáček z míst, kde to ještě neznám do míst, které už moje nožky v teniskách protančily skoro křížem krážem. Za start je zvolena dědina Hrobice. Rozkládá se na kopčisku vysoko nad slušovickou přehradou a dle mapy by odtud měly být hezké výhledy. Ona je ta dnešní cesta celá celičká taková pěkně vyhlídková, ale na to jsem samozřejmě přišel, až když jsem pod žhnoucími paprsky slunce odšlapal první kilometry.    Do Hrobic se ze Zlína dostanete busem přes Slušovice. Linka pokračuje okolo areálů všelikých fabriček až pod hráz veliké nádrže s pitnou vodou a odtud zamíří nahoru do odlesněného kopce. Moje "konečná" je u bohužel zavřené budovy restaurace. Není se čemu divit : je všední den a domorodci na dědinách chodí po celodenní práci mlsat alkoholické nápoje - (stejně jako angličané) - až v době podvečerní, kdy zvonečky v kapličkách odklinkají…