DAČICE 2022 - 8.Courání Telčí Ve středu ráno budíček o půl šesté, protože vláček do „Velkých Slavonic“ – do Telče, nám odjíždí už v sedm. Na obloze se sice motaly jakési pofiderní mraky, naštěstí těsně předtím, než jsme přijeli do cílové stanice, z nebe zmizely. Druhou snídani jsme vyřešili v restauraci (spíše bufetu) jménem Svačinka. Za ní přicházíme k zajímavé hřbitovní bráně s malbou Panenky Marie a svaté Anny. Já ještě zvědavě nakouknul dovnitř areálu, kde se mezi rovy vypínal barokní kostelík sv.Anny a vzápětí s ženou pokračujeme Svatoanenskou ulicí k k pěknému, rovněž baroknímu sousoší sv.Rodiny. Další světec – ten náš nejpopulárnější, stál na hrázi Ulického rybníka, odkud se nám (už podruhé v životě!) na centrum Teče otevřel ten nejkrásnější pohled.   Představovat blíže město zapsané do Seznamu světového kulturního dědictví by bylo nošením sov do Athén. Kdo se osobně neprošel jeho historickým jádrem s dechberoucím náměstím, určitě jej zná alespoň z obrázků, dokumentů anebo různých filmů, jež se zde… Ve středu ráno budíček o půl šesté, protože vláček do „Velkých Slavonic“ – do Telče, nám odjíždí už v sedm. Na obloze se sice motaly jakési pofiderní mraky, naštěstí těsně předtím, než jsme přijeli do cílové stanice, z nebe zmizely. Druhou snídani jsme vyřešili v restauraci (spíše bufetu) jménem Svačinka. Za ní přicházíme k zajímavé hřbitovní bráně s malbou Panenky Marie a svaté Anny. Já ještě zvědavě nakouknul dovnitř areálu, kde se mezi rovy vypínal barokní kostelík sv.Anny a vzápětí s ženou pokračujeme Svatoanenskou ulicí k k pěknému, rovněž baroknímu sousoší sv.Rodiny. Další světec – ten náš nejpopulárnější, stál na hrázi Ulického rybníka, odkud se nám (už podruhé v životě!) na centrum Teče otevřel ten nejkrásnější pohled.   Představovat blíže město zapsané do Seznamu světového kulturního dědictví by bylo nošením sov do Athén. Kdo se osobně neprošel jeho historickým jádrem s dechberoucím náměstím, určitě jej zná alespoň z obrázků, dokumentů anebo různých filmů, jež se zde…