Na rozhlednu Miloňová a ke Karlovskému jezeru Druhý týden v červnu nastalo tak fantastické slunečné počasí, že jsem to psychicky nevydržel a nahlásil si na pátek dovolenou. Samozřejmě ne na povalování někde u vody, ale na výšlap směřující již do „pořádných“ hor. Tentokrát se má očiska na mapách.cz zaměřila na oblast Velkých Karlovic, no a protože jsem si moc přál omrknout novou rozhlednu na Miloňové a potom se projít hřebenem „Vsackých Beskyd“ od Benešek až na Soláň, nebylo co řešit.   Brzký ranní bus mne dopravil ze Zlína do Vsetína, kde mi po chvilce navazoval spoj až do údolí Leskové ve Velkých Karlovicích. Abych mohl okolní krajinu lépe sledovat, usadil jsem se vpředu vedle řidiče, což byla totální kravina, neboť mi tam po celou cestu svítilo slunce do očí. Náš bus totiž směřoval více jak 25 km dlouhou dolinou Vsetínské Bečvy stále k východu. I tak jsem ale úzkou štěrbinou mezi přimhouřenými zraky zaregistroval spoustu zajímavostí: např.bývalé rozpadající se fojtství (jež nikdo neopravuje) u Halenkova,… Druhý týden v červnu nastalo tak fantastické slunečné počasí, že jsem to psychicky nevydržel a nahlásil si na pátek dovolenou. Samozřejmě ne na povalování někde u vody, ale na výšlap směřující již do „pořádných“ hor. Tentokrát se má očiska na mapách.cz zaměřila na oblast Velkých Karlovic, no a protože jsem si moc přál omrknout novou rozhlednu na Miloňové a potom se projít hřebenem „Vsackých Beskyd“ od Benešek až na Soláň, nebylo co řešit.   Brzký ranní bus mne dopravil ze Zlína do Vsetína, kde mi po chvilce navazoval spoj až do údolí Leskové ve Velkých Karlovicích. Abych mohl okolní krajinu lépe sledovat, usadil jsem se vpředu vedle řidiče, což byla totální kravina, neboť mi tam po celou cestu svítilo slunce do očí. Náš bus totiž směřoval více jak 25 km dlouhou dolinou Vsetínské Bečvy stále k východu. I tak jsem ale úzkou štěrbinou mezi přimhouřenými zraky zaregistroval spoustu zajímavostí: např.bývalé rozpadající se fojtství (jež nikdo neopravuje) u Halenkova,…