Návrat na Ukrajinu V. Předchozí díl putování je k nalezení tady. La revedere, řeklo by se v jednom z místních jazyků, tedy v rumunštině, jejíž říše o 20 milionech mluvčích se rozkládá nedaleko za řekou. Ale rozloučit se se Solotvinem nebude tak snadné. Nejprve, útlocitnější laskavě prominou, mám neodkladný úkol, jež věru nesnese odkladu. My ze středu Evropy jsme již zvyklí na jakýsi základní hygienický komfort, leč ta toelata, kterou jsem našel opravdu na poslední chvíli na jakési pumpě, byla tak vzdálena jakékoliv naší, že jsem si připadal, že do republiky nechybí pár stovek kilometrů, ale pár stovek let. Pominu-li chybějící papír, pak ta tmavá kobka, kdy by každý, i nevěřící, úpěnlivě vzýval boha, je zážitek tak silný, že jej máloco dovede překonat. Tedy po této štrapáci vyrážíme do hor. Do města Rachiv na nám již důvěrně známé Tise. Autobus prý… Předchozí díl putování je k nalezení tady. La revedere, řeklo by se v jednom z místních jazyků, tedy v rumunštině, jejíž říše o 20 milionech mluvčích se rozkládá nedaleko za řekou. Ale rozloučit se se Solotvinem nebude tak snadné. Nejprve, útlocitnější laskavě prominou, mám neodkladný úkol, jež věru nesnese odkladu. My ze středu Evropy jsme již zvyklí na jakýsi základní hygienický komfort, leč ta toelata, kterou jsem našel opravdu na poslední chvíli na jakési pumpě, byla tak vzdálena jakékoliv naší, že jsem si připadal, že do republiky nechybí pár stovek kilometrů, ale pár stovek let. Pominu-li chybějící papír, pak ta tmavá kobka, kdy by každý, i nevěřící, úpěnlivě vzýval boha, je zážitek tak silný, že jej máloco dovede překonat. Tedy po této štrapáci vyrážíme do hor. Do města Rachiv na nám již důvěrně známé Tise. Autobus prý…