Pavlovské & Dunajovické vrchy   Po večeři v ##:a href="//www.turistika.cz/vylety/dolni-vestonice":##Dolních Věstonicích##:/a:## jsme odjeli do Horních Věstonic, kde jsme nechali auto a počali stoupat směrem k temným kopcům, na jejichž siluetě se v měsíčním světle bělaly vápencové skály. Cesta od Martinské stěny vedla k severnímu ústí soutěsky a po úbočí vrchu Děvína. Hrad Děvičky podle očekávání neměl žádného obyvatele, tak jsme zrekvírovali sál a zalehli. Ráno mi Jirka zabavil foťák a jal se Brownovým pohybem lítat po hradě, přičemž zuřivě mačkal spoušť. Nebylo divu: krajina byla zalitá oranžovým sluncem, pohled na nejbližší okolí byl jako z letadla a viditelnost byla vysoce nadstandardní. Velmi neradi jsem vyrazili v půl osmé lesem přes vrchol Děvína a po loukách s výhledem k Mikulovu jsme přišli na hranu soutěsky. Slezli jsme dolů, prošli soutěskou a vyšplhali na protější kopec, kde jsme hledali zbytky hradu Neuhausu. Nakonec jsme jednu zídku našli na skále nad Martinkou. Dost krkolomně jsme slezli…   Po večeři v ##:a href="//www.turistika.cz/vylety/dolni-vestonice":##Dolních Věstonicích##:/a:## jsme odjeli do Horních Věstonic, kde jsme nechali auto a počali stoupat směrem k temným kopcům, na jejichž siluetě se v měsíčním světle bělaly vápencové skály. Cesta od Martinské stěny vedla k severnímu ústí soutěsky a po úbočí vrchu Děvína. Hrad Děvičky podle očekávání neměl žádného obyvatele, tak jsme zrekvírovali sál a zalehli. Ráno mi Jirka zabavil foťák a jal se Brownovým pohybem lítat po hradě, přičemž zuřivě mačkal spoušť. Nebylo divu: krajina byla zalitá oranžovým sluncem, pohled na nejbližší okolí byl jako z letadla a viditelnost byla vysoce nadstandardní. Velmi neradi jsem vyrazili v půl osmé lesem přes vrchol Děvína a po loukách s výhledem k Mikulovu jsme přišli na hranu soutěsky. Slezli jsme dolů, prošli soutěskou a vyšplhali na protější kopec, kde jsme hledali zbytky hradu Neuhausu. Nakonec jsme jednu zídku našli na skále nad Martinkou. Dost krkolomně jsme slezli…