Tatenice – Pomník padlých bojovníků V jednom již polistopadovém čísle humoristického týdeníku Dikobraz (který už dlouho nevychází) byl na titulce vyvedený kreslený vtip Vladimíra Renčína, na kterém jeho kreslená dvojice Dlabáček + Rambousek stylizovaně napodobovali vítací scénu (tady spíš loučící), kdy našinec objímá nějakého rudoarmějce. Text pod obrázkem byl vševystihující: „A přijeďte někdy Ivane Sergejeviči (nebo tak nějak), jen tak na kus řeči, bez tanku, bez samopalu…“ Dá se říci, že to vlastně vystihuje, jaký vztah mají Češi k našemu dvojnásobnému osvoboditeli, myšleno Rusku. Je tedy fakt, že vlastně v roce 1945 nás osvobodil hlavně Sovětský Svaz (samozřejmě i Američani, Rumuni aj.). To druhé osvobození v roce 1968 už tak veselé nebylo. Ačkoliv tedy v řadách Sovětské (tehdy Rudé) bojovali i příslušníci jiných národů východní říše, všeobecně to byli samí Rusové, hanlivěji rusáci. Ovšem fakt, že v bojích v letech 1941–45 přinesli sovětští občané nejvíc obětí je úctyhodné a obdiv i vzpomínku si zaslouží,… V jednom již polistopadovém čísle humoristického týdeníku Dikobraz (který už dlouho nevychází) byl na titulce vyvedený kreslený vtip Vladimíra Renčína, na kterém jeho kreslená dvojice Dlabáček + Rambousek stylizovaně napodobovali vítací scénu (tady spíš loučící), kdy našinec objímá nějakého rudoarmějce. Text pod obrázkem byl vševystihující: „A přijeďte někdy Ivane Sergejeviči (nebo tak nějak), jen tak na kus řeči, bez tanku, bez samopalu…“ Dá se říci, že to vlastně vystihuje, jaký vztah mají Češi k našemu dvojnásobnému osvoboditeli, myšleno Rusku. Je tedy fakt, že vlastně v roce 1945 nás osvobodil hlavně Sovětský Svaz (samozřejmě i Američani, Rumuni aj.). To druhé osvobození v roce 1968 už tak veselé nebylo. Ačkoliv tedy v řadách Sovětské (tehdy Rudé) bojovali i příslušníci jiných národů východní říše, všeobecně to byli samí Rusové, hanlivěji rusáci. Ovšem fakt, že v bojích v letech 1941–45 přinesli sovětští občané nejvíc obětí je úctyhodné a obdiv i vzpomínku si zaslouží,…