České i Saské Švýcarsko I. (Kosmonosy, Kyjovské údolí, Oybin, Žitava) Začátek letošního července byl po čase opět „zasvěcen“ výpravě na severozápad naší země. České Švýcarsko se zkrátka neokouká snad nikdy, navíc jsem se tentokrát mohl těšit i na zajížďku ke „konkurenčním“ Sasíkům. Na německé straně pískovcových velikánů jsem nebyl už pěkných pár let a potěšitelné bylo zjištění, že by mi zde snad poprvé mohlo vyjít počasí. A hned na úvod mohu prozradit, že nebýt tradičních problémů se zločineckou organizací maskovanou pod hlavičkou České dráhy (v rámci objektivity je třeba dodat, že Správa železnic je v současnosti snad ještě zločinečtější), byl by to prodloužený víkend téměř dokonalý. Ze Šumperka jsem vyjel v pátek 1, července, Vlak měl jen několikaminutové zpoždění a vše vypadalo skvěle. Na večerní program v Praze jsem se přestal těšit ve chvíli, kdy jsem uviděl odjezdovou tabuli a davy čekajících v Zábřehu. Zpoždění se stále zvyšovalo a limitně se rychle přiblížilo k číslu 70. Nějaký čas je pobyl v „nádražce“, a poté šel hledat nějaké… Začátek letošního července byl po čase opět „zasvěcen“ výpravě na severozápad naší země. České Švýcarsko se zkrátka neokouká snad nikdy, navíc jsem se tentokrát mohl těšit i na zajížďku ke „konkurenčním“ Sasíkům. Na německé straně pískovcových velikánů jsem nebyl už pěkných pár let a potěšitelné bylo zjištění, že by mi zde snad poprvé mohlo vyjít počasí. A hned na úvod mohu prozradit, že nebýt tradičních problémů se zločineckou organizací maskovanou pod hlavičkou České dráhy (v rámci objektivity je třeba dodat, že Správa železnic je v současnosti snad ještě zločinečtější), byl by to prodloužený víkend téměř dokonalý. Ze Šumperka jsem vyjel v pátek 1, července, Vlak měl jen několikaminutové zpoždění a vše vypadalo skvěle. Na večerní program v Praze jsem se přestal těšit ve chvíli, kdy jsem uviděl odjezdovou tabuli a davy čekajících v Zábřehu. Zpoždění se stále zvyšovalo a limitně se rychle přiblížilo k číslu 70. Nějaký čas je pobyl v „nádražce“, a poté šel hledat nějaké…