Česká Kanada - zastávka busu u Peníkovské pily Národní technickou památku – dřevěnou vodní pilu v Peníkově, jsem podle naplánované trasy (ze „Staráku“ přes Stoječín do Českého Rudolce) původně vidět měl, jenže se to nakonec celé nějak zvrtlo. Od rozcestí před Stoječínem jsem totiž namísto k ní omylem zamířil do této dědinky, čímž se mi pila najednou vzdálila o další 2 km. To by tolik nevadilo, jenže se na mne od západu hnala bouřka, která naplno propukla právě před osadou Peníkov. Za stále sílícího vichru a rachocení hromu (a řádného pokropení vodou z obří nebeské konve) jsem doběhl k silničce a zastávce busu. U ní mi úkryt poskytlo rozkošné dřevěné staveníčko, vypadající jako ta historická budka - varta, v níž se před nepohodou schovávali dávní vojíni.   Pak už se spustil prudký liják, blesky křižovaly oblohu a hromy burácely jak u Verdunu. A já byl rád, že jsem se mohl skrýt do interiéru boudy. Kromě obyčejné dřevěné stoličky se zde nacházelo i měkoučké dvojkřesílko, ale hlavně sem necedilo a bylo tu sucho! Národní technickou památku – dřevěnou vodní pilu v Peníkově, jsem podle naplánované trasy (ze „Staráku“ přes Stoječín do Českého Rudolce) původně vidět měl, jenže se to nakonec celé nějak zvrtlo. Od rozcestí před Stoječínem jsem totiž namísto k ní omylem zamířil do této dědinky, čímž se mi pila najednou vzdálila o další 2 km. To by tolik nevadilo, jenže se na mne od západu hnala bouřka, která naplno propukla právě před osadou Peníkov. Za stále sílícího vichru a rachocení hromu (a řádného pokropení vodou z obří nebeské konve) jsem doběhl k silničce a zastávce busu. U ní mi úkryt poskytlo rozkošné dřevěné staveníčko, vypadající jako ta historická budka - varta, v níž se před nepohodou schovávali dávní vojíni.   Pak už se spustil prudký liják, blesky křižovaly oblohu a hromy burácely jak u Verdunu. A já byl rád, že jsem se mohl skrýt do interiéru boudy. Kromě obyčejné dřevěné stoličky se zde nacházelo i měkoučké dvojkřesílko, ale hlavně sem necedilo a bylo tu sucho!