Ohrid a NP Galichica Do Severní Makedonie přijíždíme autobusem z Tirany. Už koupě lístku den předem bylo dobrodružství. Přehledný jízdní řád na místním autobusovém nádraží (pozor, mají minimálně dva velké autobusáky, z každého to jezdí do jiných destinací) neexistuje. Člověk musí postupně obejít všechny společnosti, u každého okénka se doptat kdy a za kolik jedou, nedat na řeči, že jsou jediná společnost, která danou oblast obsluhuje. Byl to boj, ale ranní spoj Tirana – Ohrid je náš. Cesta byla dlouhá s větším zdržením na hranici, výstupní kontrola ze země je i s kontrolou zavazadel. Naštěstí nikomu nepřišlo divné, že do Albánie jsme oficiálně nevstoupili, poslední razítko máme ze vstupu do Kosova před pár dny, Kosovsko-albánské hranice jsme překročili v horách mimo oficiální přechod. Nejprve zjišťujeme možnosti přesunu do Skopje v příštích dnech, poté necháváme krosny na ubytování a vyrážíme se zchladit k jezeru. Oficiální pláže za moc nestojí, tak končíme neoficiálně s místními na trávníku mezi… Do Severní Makedonie přijíždíme autobusem z Tirany. Už koupě lístku den předem bylo dobrodružství. Přehledný jízdní řád na místním autobusovém nádraží (pozor, mají minimálně dva velké autobusáky, z každého to jezdí do jiných destinací) neexistuje. Člověk musí postupně obejít všechny společnosti, u každého okénka se doptat kdy a za kolik jedou, nedat na řeči, že jsou jediná společnost, která danou oblast obsluhuje. Byl to boj, ale ranní spoj Tirana – Ohrid je náš. Cesta byla dlouhá s větším zdržením na hranici, výstupní kontrola ze země je i s kontrolou zavazadel. Naštěstí nikomu nepřišlo divné, že do Albánie jsme oficiálně nevstoupili, poslední razítko máme ze vstupu do Kosova před pár dny, Kosovsko-albánské hranice jsme překročili v horách mimo oficiální přechod. Nejprve zjišťujeme možnosti přesunu do Skopje v příštích dnech, poté necháváme krosny na ubytování a vyrážíme se zchladit k jezeru. Oficiální pláže za moc nestojí, tak končíme neoficiálně s místními na trávníku mezi…