U Karlovského jezera Prý se má jednat o tajemné místo, ale ve slunečném červnovém odpoledni, kdy jsem se u něj (konečně!) ocitl i já, se bohužel jeho mystika kamsi vytratila. Zůstal „jen“ výhled na poměrně rozsáhlou vodní plochu obklopenou strmými zalesněnými svahy. Kouzlu přírodní nedotčenosti rovněž - na stupnici od jednotky do desítky - nejméně tři numerka ubírala dvě stavení, zrcadlící se ve vodách na jižním konci jezera. Ale na druhé straně – pokud si je člověk odmyslí a ocitne se zde za mnohem nepřívětivějšího počasí, tak se pocit romantiky a tajemna určitě dostaví.   Přesto jsem u jeho severního konce zažil velmi příjemnou euforii, neboť se mi na tomto již rovinatém úseku přestala klepat kolena po předchozím sestupu po žluté značce shora od Kotlové. Teda, lidičky, řeknu vám, že jsem něco takového už dlouho nezažil: od sedla Jezerné ke Karlovskému jezeru trasa probíhá minimálně ¾ km po „nakloněné rovince“ mající sklon střechy, navíc je cesta kamenitá, a protože jsem sebou neměl žádnou hůl, o… Prý se má jednat o tajemné místo, ale ve slunečném červnovém odpoledni, kdy jsem se u něj (konečně!) ocitl i já, se bohužel jeho mystika kamsi vytratila. Zůstal „jen“ výhled na poměrně rozsáhlou vodní plochu obklopenou strmými zalesněnými svahy. Kouzlu přírodní nedotčenosti rovněž - na stupnici od jednotky do desítky - nejméně tři numerka ubírala dvě stavení, zrcadlící se ve vodách na jižním konci jezera. Ale na druhé straně – pokud si je člověk odmyslí a ocitne se zde za mnohem nepřívětivějšího počasí, tak se pocit romantiky a tajemna určitě dostaví.   Přesto jsem u jeho severního konce zažil velmi příjemnou euforii, neboť se mi na tomto již rovinatém úseku přestala klepat kolena po předchozím sestupu po žluté značce shora od Kotlové. Teda, lidičky, řeknu vám, že jsem něco takového už dlouho nezažil: od sedla Jezerné ke Karlovskému jezeru trasa probíhá minimálně ¾ km po „nakloněné rovince“ mající sklon střechy, navíc je cesta kamenitá, a protože jsem sebou neměl žádnou hůl, o…