Na Koráb (ještě pořád s jezevčíky) Vrch Koráb, nejvyšší to bod Švihovské pahorkatiny mě provokoval už od té doby, co jsme, vlastně už před týdnem, přijeli. Nechával jsem si ho na konec. A hlavně jsem si zjistil, že po poledni projíždí kolem autobus, který mě dopraví trochu blíž a hlavně výš. Nebudu muset šplhat na Vejpřažiště, dostanu se i kus nad něj. Jezevčíci dneska cvičili nějak později, vraceli se až po poledni, jen jsem jim při návratu zamával. Mámu jsem předem upozornil, že na oběd musí, chudinka, sama. Autobus na mně nepočká. Kdo by si myslel, včerejší večerní bouřka pročistí a ochladí vzduch, mýlil by se. U autobusové zastávky bylo vedro, ve vzduchu opar a na autobus jsem musel zoufale mávat, jinak by mě řidič přehlédl jako savanu. Cestou na Vejpřažiště jsem se kochal a zároveň jsem doufal, že se nepotkáme s nějakým kamionem. I ty tu jezdí, ostatně i dřevo se tudy sváží. A druhá zastávka za ním, to už bylo ono. Zelená značka a nástup do stoupání na hrdý vrchol Korábu, nejvyššího bodu okolí. Tyčí se do výšky… Vrch Koráb, nejvyšší to bod Švihovské pahorkatiny mě provokoval už od té doby, co jsme, vlastně už před týdnem, přijeli. Nechával jsem si ho na konec. A hlavně jsem si zjistil, že po poledni projíždí kolem autobus, který mě dopraví trochu blíž a hlavně výš. Nebudu muset šplhat na Vejpřažiště, dostanu se i kus nad něj. Jezevčíci dneska cvičili nějak později, vraceli se až po poledni, jen jsem jim při návratu zamával. Mámu jsem předem upozornil, že na oběd musí, chudinka, sama. Autobus na mně nepočká. Kdo by si myslel, včerejší večerní bouřka pročistí a ochladí vzduch, mýlil by se. U autobusové zastávky bylo vedro, ve vzduchu opar a na autobus jsem musel zoufale mávat, jinak by mě řidič přehlédl jako savanu. Cestou na Vejpřažiště jsem se kochal a zároveň jsem doufal, že se nepotkáme s nějakým kamionem. I ty tu jezdí, ostatně i dřevo se tudy sváží. A druhá zastávka za ním, to už bylo ono. Zelená značka a nástup do stoupání na hrdý vrchol Korábu, nejvyššího bodu okolí. Tyčí se do výšky…