Cesta na oslavu aneb Uničov má 800 let Na oslavu významného výročí v dějinách mého oblíbeného města jsem byl uničovskými přáteli zván již dlouhé měsíce předem. Dlouhodobě jsem také s akcí – na kterou jsem se i velmi těšil - počítal, ale poté se nám všem podařilo tak nějak pozapomenout. Různé zdravotní problémy a plnění náročných pracovních úkolů na obou stranách prostě převedly naše myšlenky na vedlejší kolej. Až těsně před dnem "D" mi bylo telefonicky oznámeno, že se se mnou počítá a královské lože mi bude tradičně připraveno. Byla přesná polovina měséce června a já vyrazil. Samozřejmě na kole a vybaven fotoaparátem, byť tentokrát menšího typu. Vyrazil jsem celkem brzy ráno. Jednak kvůli venkovním teplotám, jednak jsem chtěl v Uničově beze spěchu stihnout vlak nostalgie s parní lokomotivou. Už proto, že když je tato atrakce v Šumperku, tak já jsem většinou někde úplně jinde. A navíc se musí počítat s plánovanými i nepředpokládanými zastávkami a pauzami. První z nich jsem si udělal v&nbsp… Na oslavu významného výročí v dějinách mého oblíbeného města jsem byl uničovskými přáteli zván již dlouhé měsíce předem. Dlouhodobě jsem také s akcí – na kterou jsem se i velmi těšil - počítal, ale poté se nám všem podařilo tak nějak pozapomenout. Různé zdravotní problémy a plnění náročných pracovních úkolů na obou stranách prostě převedly naše myšlenky na vedlejší kolej. Až těsně před dnem "D" mi bylo telefonicky oznámeno, že se se mnou počítá a královské lože mi bude tradičně připraveno. Byla přesná polovina měséce června a já vyrazil. Samozřejmě na kole a vybaven fotoaparátem, byť tentokrát menšího typu. Vyrazil jsem celkem brzy ráno. Jednak kvůli venkovním teplotám, jednak jsem chtěl v Uničově beze spěchu stihnout vlak nostalgie s parní lokomotivou. Už proto, že když je tato atrakce v Šumperku, tak já jsem většinou někde úplně jinde. A navíc se musí počítat s plánovanými i nepředpokládanými zastávkami a pauzami. První z nich jsem si udělal v&nbsp…