Šmilovského ulice v Rumburku. Jistě překvapí, že výše jmenovaná ulice je jedinou vesnickou památkovou rezervací na Děčínsku a to od roku 1995. Je v ní pouze 18 podstávkových stavení, která stále slouží k bydlení. Je pozůstatkem většího celku, který byl postaven na základě rozhodnutí Aloise Josefa I. Knížete z Liechtensteinu z roku 1785. Stavělo se z důvodu velkého rozmachu textilní výroby ve městě a jeho okolí a to mezi roky 1786 až 1805. Šmilovského ulice je jediná, která se dochovala do současnosti. Proč její původní název Scheibe byl po roce 1945 změněn na ulici Šmilovského zůstane malou záhadou. I když Alois Vojtěch Šmilovský možná v Rumburku nikdy nebyl. Jeho rodištěm byla Mladá Boleslav, byl spisovatelem a středoškolským učitelem. Jeho spisovatelská činnost patřila především Šumavě. Ale vraťme se do uličky. Domy se vyznačují bohatou dekorací a výrazně se od sebe liší. Je to jiný svět než okolní, poměrně výstavné, město. Snad jen zaparkovaná auta poklidnou atmosféru narušují, ale s tím se nedá nic dělat. Ulička je… Jistě překvapí, že výše jmenovaná ulice je jedinou vesnickou památkovou rezervací na Děčínsku a to od roku 1995. Je v ní pouze 18 podstávkových stavení, která stále slouží k bydlení. Je pozůstatkem většího celku, který byl postaven na základě rozhodnutí Aloise Josefa I. Knížete z Liechtensteinu z roku 1785. Stavělo se z důvodu velkého rozmachu textilní výroby ve městě a jeho okolí a to mezi roky 1786 až 1805. Šmilovského ulice je jediná, která se dochovala do současnosti. Proč její původní název Scheibe byl po roce 1945 změněn na ulici Šmilovského zůstane malou záhadou. I když Alois Vojtěch Šmilovský možná v Rumburku nikdy nebyl. Jeho rodištěm byla Mladá Boleslav, byl spisovatelem a středoškolským učitelem. Jeho spisovatelská činnost patřila především Šumavě. Ale vraťme se do uličky. Domy se vyznačují bohatou dekorací a výrazně se od sebe liší. Je to jiný svět než okolní, poměrně výstavné, město. Snad jen zaparkovaná auta poklidnou atmosféru narušují, ale s tím se nedá nic dělat. Ulička je…