Horní Skalný a výhledy V tu dubnovou sobotu, kdy jsem kráčel cestou necestou po hřebeni z Tesáku na Hostýn, jsme si víc jak třetinu cesty připadal jako na Šumavě. Nahoře na Tesáku mne totiž přivítala taková mlha, že nebylo vidět dál jak na dvacet metrů. A k tomu ledový vichr – přímo před sebou jsem viděl ta ukrutně rychle se ženoucí mračna, prosmykující se přes horské sedla a hřebeny… no a ve stylu „mlha za mnou, mlha přede mnou“ to pokračovalo až k rozcestí u Holého vrchu. Tady už se začala mlha konečně trhat, mezi cáry mraků se čím dál víc rozšiřovala oka azurově modrého nebe a na sedlo Klapinov mé nožky docupitaly už za přímo ukázkového jasného počasí. Zůstal prudit jen ten nepříjemný a studený vichr…   Za Klapinovem jsem dorazil pod Skalný, ale přechod vrcholového skalnatého temene můj hlavní Mozek pro tentokrát zavrhl: „Povalíš po turistické cestě pěkně dál, ať si brzo na Hostýně – nezapomeň, že chceš jet po poledni eště do tých Dřevohostic!“ Jenže když mé nožky doškobrtaly pod skalní útvar… V tu dubnovou sobotu, kdy jsem kráčel cestou necestou po hřebeni z Tesáku na Hostýn, jsme si víc jak třetinu cesty připadal jako na Šumavě. Nahoře na Tesáku mne totiž přivítala taková mlha, že nebylo vidět dál jak na dvacet metrů. A k tomu ledový vichr – přímo před sebou jsem viděl ta ukrutně rychle se ženoucí mračna, prosmykující se přes horské sedla a hřebeny… no a ve stylu „mlha za mnou, mlha přede mnou“ to pokračovalo až k rozcestí u Holého vrchu. Tady už se začala mlha konečně trhat, mezi cáry mraků se čím dál víc rozšiřovala oka azurově modrého nebe a na sedlo Klapinov mé nožky docupitaly už za přímo ukázkového jasného počasí. Zůstal prudit jen ten nepříjemný a studený vichr…   Za Klapinovem jsem dorazil pod Skalný, ale přechod vrcholového skalnatého temene můj hlavní Mozek pro tentokrát zavrhl: „Povalíš po turistické cestě pěkně dál, ať si brzo na Hostýně – nezapomeň, že chceš jet po poledni eště do tých Dřevohostic!“ Jenže když mé nožky doškobrtaly pod skalní útvar…