Podzimní procházka Slavičínem Na konci loňského nebývale slunečného podzimu jsme podnikli výlet do Slavičína, města s více jak šesti tisíci obyvateli, jehož zástavba se rozkládá v údolí Říky na rozhraní Vizovických vrchů a Bílých Karpat. Byla to cesta s jedním přestupem (v Luhačovicích) a odtud už s námi autobusek vyšplhal nahoru na Petrůvku (krásné výhledy) a poté sjel do nedalekého Slavičína. Vystoupili jsme na zastávce naproti moderní budově radnice a nejprve si prohlédli zajímavý dřevěný mostek pro pěší, překlenující tok Říky a spojující hlavní ulici s Horním náměstím. Další zastávkou bylo prostranství před radnicí ozdobené několika novodobými skulpturami a okolo budovy Orla pak pokračovali ke slavičínskému zámku a parku. Před detailnějším okouknutím bývalého feudálního sídla (pouze zvenčí) jsme ale nejdříve zamířili k malému zděnému domečku stojícímu před vstupem do parku, který byl ozdoben nápisem WC.   K našim životům návštěva míst, kam i císař pán chodil pěšky, totiž nezbytně… Na konci loňského nebývale slunečného podzimu jsme podnikli výlet do Slavičína, města s více jak šesti tisíci obyvateli, jehož zástavba se rozkládá v údolí Říky na rozhraní Vizovických vrchů a Bílých Karpat. Byla to cesta s jedním přestupem (v Luhačovicích) a odtud už s námi autobusek vyšplhal nahoru na Petrůvku (krásné výhledy) a poté sjel do nedalekého Slavičína. Vystoupili jsme na zastávce naproti moderní budově radnice a nejprve si prohlédli zajímavý dřevěný mostek pro pěší, překlenující tok Říky a spojující hlavní ulici s Horním náměstím. Další zastávkou bylo prostranství před radnicí ozdobené několika novodobými skulpturami a okolo budovy Orla pak pokračovali ke slavičínskému zámku a parku. Před detailnějším okouknutím bývalého feudálního sídla (pouze zvenčí) jsme ale nejdříve zamířili k malému zděnému domečku stojícímu před vstupem do parku, který byl ozdoben nápisem WC.   K našim životům návštěva míst, kam i císař pán chodil pěšky, totiž nezbytně…