Křížová cesta na Malenisku u Provodova Při svých toulkách po krajině české, moravské i slezské jsem měl možnost spatřit mnoho cest podobných, ale tady tu u Provodova řadím k těm nejkrásnějším. Je celá skryta pod příkrovem převážně listnatého, bukového hvozdu, do něhož jsou jednotlivá zastavení poslední pouti Ježíše Krista velmi citlivě a esteticky zasazena. Já ji po návštěvě ruin Starého Světlova procházel v opačném sledu – tedy od konce k začátku, to jí ale vůbec neubralo na zajímavosti. Ba právě naopak. Nakonec byl i ten sestup (až na poslední strmější úsek) mnohem příjemnější. Člověk si mohl jednotlivá zastavení lépe vychutnat a nebyl při tom rušen rytmem prudce bušící aorty, který by jej stoprocentně postihl při výstupu.   Při prvním pohledu na ty kamenné sloupy s kříži a fantastické reliéfy jsem se domníval, že jsou rázu ryze barokního, jenže umělec, který jednotlivé výjevy z Ježíšovy „cesty smrti“ do kamene tesal, tak učinil až začátkem minulého století – mezi léty 1917 až 1918. Tato „nová“ křížová… Při svých toulkách po krajině české, moravské i slezské jsem měl možnost spatřit mnoho cest podobných, ale tady tu u Provodova řadím k těm nejkrásnějším. Je celá skryta pod příkrovem převážně listnatého, bukového hvozdu, do něhož jsou jednotlivá zastavení poslední pouti Ježíše Krista velmi citlivě a esteticky zasazena. Já ji po návštěvě ruin Starého Světlova procházel v opačném sledu – tedy od konce k začátku, to jí ale vůbec neubralo na zajímavosti. Ba právě naopak. Nakonec byl i ten sestup (až na poslední strmější úsek) mnohem příjemnější. Člověk si mohl jednotlivá zastavení lépe vychutnat a nebyl při tom rušen rytmem prudce bušící aorty, který by jej stoprocentně postihl při výstupu.   Při prvním pohledu na ty kamenné sloupy s kříži a fantastické reliéfy jsem se domníval, že jsou rázu ryze barokního, jenže umělec, který jednotlivé výjevy z Ježíšovy „cesty smrti“ do kamene tesal, tak učinil až začátkem minulého století – mezi léty 1917 až 1918. Tato „nová“ křížová…