Z Komínků přes Budačinu do Halenkovic Těm, kdo četli mé dřívější cestopisy o toulkách po známých i neznámých chřibských skalách, možná připadá, jako bych se při nich „hlavním“ Komínským skálám cilevědomě vyhýbal, ale není tomu tak. Já na nich kdysi dávno (asi v pětadvaceti letech) už byl. Jenže se tak stalo téměř za soumraku a po předchozí viděné Budačině mne Komínky trochu zklamaly. Od té doby jsem se pod nimi motal (ať už sám, nebo s ženou) vícekrát, ale od jejich další návštěvy (tentokráte už za pořádného denního světla) mne vždy odradily „hlučící davy“, proudící sem z rekreačního střediska na Bunči. Pod Komínkami prochází červená tur.trasa, z níž vede na temeno vrchu Komínky sto metrů dlouhá významová odbočka. Je přitom ale nutno zdolat převýšení asi čtyřicet metrů a dost možná mne i tento fakt v horkých letních dnech vždy spolehlivě odradil.   Loni v říjnu jsem ale pojal úmysl vlastní vrchol Komínek opravdu navštívit a tentokrát mne od něj neodradil ani ten foukající větříček mající v poryvech sílu… Těm, kdo četli mé dřívější cestopisy o toulkách po známých i neznámých chřibských skalách, možná připadá, jako bych se při nich „hlavním“ Komínským skálám cilevědomě vyhýbal, ale není tomu tak. Já na nich kdysi dávno (asi v pětadvaceti letech) už byl. Jenže se tak stalo téměř za soumraku a po předchozí viděné Budačině mne Komínky trochu zklamaly. Od té doby jsem se pod nimi motal (ať už sám, nebo s ženou) vícekrát, ale od jejich další návštěvy (tentokráte už za pořádného denního světla) mne vždy odradily „hlučící davy“, proudící sem z rekreačního střediska na Bunči. Pod Komínkami prochází červená tur.trasa, z níž vede na temeno vrchu Komínky sto metrů dlouhá významová odbočka. Je přitom ale nutno zdolat převýšení asi čtyřicet metrů a dost možná mne i tento fakt v horkých letních dnech vždy spolehlivě odradil.   Loni v říjnu jsem ale pojal úmysl vlastní vrchol Komínek opravdu navštívit a tentokrát mne od něj neodradil ani ten foukající větříček mající v poryvech sílu…