Z Jankovic na Bunč, skály pod Jílovou a Komínky Na ikonkách skal táhnoucích se v těsné blízkosti Bunče na vrchu Jílová spočinul můj zrak na mapách.cz už mnohokrát se zalíbením. Jenže abych konečně přestal oči „cigánit“ pohledem na monitor a ukázal jim skalní útvary v reálu, uplynul nějaký ten čas. Až přišlo září roku 2021, kdy jsem za nimi podnikl první výpravu. Ta se bohužel kvůli zásahu Vyšší moci nezdařila (viz můj cestopis „Anabáze podle Švejka“) a po návratu z krátké dovolenky v Tišnově jsme si chtěli s ženou první říjnovou sobotu vyjet na Soláň. Pozdě večer ale Janě zavolala kolegyně, že je nemocná a ona musela jít namísto ní do práce. Já z toho nijak rozhozen nebyl, protože jsem okamžitě oprášil plán na pochoďák z Jankovic přes Bunč do Halenkovic.   Sobotní ráno bylo hezké, jen poněkud víc větrné. Ale myslím, že i kdybych tušil, jaký vichr pak zažiju na chřibských hřebenech… tak bych stejně jel, neboť když mi nějaká naplánovaná túra nevyjde, štve mne tak dlouho, až dokud si nedám repete.   Na ikonkách skal táhnoucích se v těsné blízkosti Bunče na vrchu Jílová spočinul můj zrak na mapách.cz už mnohokrát se zalíbením. Jenže abych konečně přestal oči „cigánit“ pohledem na monitor a ukázal jim skalní útvary v reálu, uplynul nějaký ten čas. Až přišlo září roku 2021, kdy jsem za nimi podnikl první výpravu. Ta se bohužel kvůli zásahu Vyšší moci nezdařila (viz můj cestopis „Anabáze podle Švejka“) a po návratu z krátké dovolenky v Tišnově jsme si chtěli s ženou první říjnovou sobotu vyjet na Soláň. Pozdě večer ale Janě zavolala kolegyně, že je nemocná a ona musela jít namísto ní do práce. Já z toho nijak rozhozen nebyl, protože jsem okamžitě oprášil plán na pochoďák z Jankovic přes Bunč do Halenkovic.   Sobotní ráno bylo hezké, jen poněkud víc větrné. Ale myslím, že i kdybych tušil, jaký vichr pak zažiju na chřibských hřebenech… tak bych stejně jel, neboť když mi nějaká naplánovaná túra nevyjde, štve mne tak dlouho, až dokud si nedám repete.