Šumperské hřbitovy (Šumperk a Temenice) Hřbitovy – a nejen ty šumperské – mám dlouhodobě rád. Považuji je za skutečné místo klidu, míru a odpuštění, ale hlavně za relaxační oázu s úžasnou atmosférou a mnohdy i svým zvláštním, laskavým – a samozřejmě černým – humorem. Nejkrásnější jsou hřbitovy noční, zejména v období dušičkovém, kdy z dálky vypadají jako dav fanoušků pod pódiem rockové kapely, hrající právě svůj nejsladší lovesong. Navíc pro mě bývaly hřbitovy také místem, kde si mohl i v dobách minulých mladý člověk v klidu filozofovat, protože všudypřítomný starostlivý dohled příslušníků Veřejné bezpečnosti (všech funkčních i platových stupňů) i pedagogických neumětelů (všech stupňů vzdělávacích) zde byl méně bdělý. Nebo alespoň určitě mnohem méně bdělý, než když jsem jen tak zevloval po bulvárech nebo pokuřoval cigárko za sochou významného - většinou vousatého a mnohdy i protirežimně zarostlého - revolucionáře. Nedokázal bych dnes již spočítat, kolikrát jsem seděl na hřbitově a… Hřbitovy – a nejen ty šumperské – mám dlouhodobě rád. Považuji je za skutečné místo klidu, míru a odpuštění, ale hlavně za relaxační oázu s úžasnou atmosférou a mnohdy i svým zvláštním, laskavým – a samozřejmě černým – humorem. Nejkrásnější jsou hřbitovy noční, zejména v období dušičkovém, kdy z dálky vypadají jako dav fanoušků pod pódiem rockové kapely, hrající právě svůj nejsladší lovesong. Navíc pro mě bývaly hřbitovy také místem, kde si mohl i v dobách minulých mladý člověk v klidu filozofovat, protože všudypřítomný starostlivý dohled příslušníků Veřejné bezpečnosti (všech funkčních i platových stupňů) i pedagogických neumětelů (všech stupňů vzdělávacích) zde byl méně bdělý. Nebo alespoň určitě mnohem méně bdělý, než když jsem jen tak zevloval po bulvárech nebo pokuřoval cigárko za sochou významného - většinou vousatého a mnohdy i protirežimně zarostlého - revolucionáře. Nedokázal bych dnes již spočítat, kolikrát jsem seděl na hřbitově a…