Cesta na Hefštýn - 1.Kratičká procházka Lipníkem Další návštěvu našeho oblíbeného hradu jsme plánovali dlouho, ale kvůli rekonstrukci hradního paláce ji odložili na dobu neurčitou. Vždyť já ještě vloni na jaře při cestě do Potštátského skalního města z dáli udiveně hleděl na rameno jeřábu, tyčící se tak nepatřičně nad tou kdysi nedobytnou hradní pevností a říkal si, že by nynější prohlídka asi nebyla tím pravým ořechovým. Uběhl rok a najednou bylo vše jinak: opravy byly zdárně dokončeny a brány Helfštýna s celým areálem (nyní už bez jakéhokoli omezení) se otevřely široké veřejnosti. V pozdním jaru jsme byli zaneprázdněni, takže naše očka hrad znovu spatřila až první srpnové úterý, kdy jsme měli s ženou oba volno.   Na výlet nám tentokrát vyšel krásný sluneční den, začátek cesty ale zrovna moc optimistický nebyl: osobní vlak z Vizovic do Otrokovic měl kvůli nějaké poruše 15 minut „sekyru“... což byl docela průšvih, neboť nám na osobák ze Zlína v bývalém Baťově ihned navazoval spoj do Přerova. Naštěstí na nás rychlík počkal … Další návštěvu našeho oblíbeného hradu jsme plánovali dlouho, ale kvůli rekonstrukci hradního paláce ji odložili na dobu neurčitou. Vždyť já ještě vloni na jaře při cestě do Potštátského skalního města z dáli udiveně hleděl na rameno jeřábu, tyčící se tak nepatřičně nad tou kdysi nedobytnou hradní pevností a říkal si, že by nynější prohlídka asi nebyla tím pravým ořechovým. Uběhl rok a najednou bylo vše jinak: opravy byly zdárně dokončeny a brány Helfštýna s celým areálem (nyní už bez jakéhokoli omezení) se otevřely široké veřejnosti. V pozdním jaru jsme byli zaneprázdněni, takže naše očka hrad znovu spatřila až první srpnové úterý, kdy jsme měli s ženou oba volno.   Na výlet nám tentokrát vyšel krásný sluneční den, začátek cesty ale zrovna moc optimistický nebyl: osobní vlak z Vizovic do Otrokovic měl kvůli nějaké poruše 15 minut „sekyru“... což byl docela průšvih, neboť nám na osobák ze Zlína v bývalém Baťově ihned navazoval spoj do Přerova. Naštěstí na nás rychlík počkal …