Berounsko a Český kras IV. (závěrečný epilog se skálami a Otou Pavlem) Poté, co jsme definitivně opustili mámivou náruč ##:a href="//www.turistika.cz/vylety/rozhledna-maminka--1/detail":##Rozhledny Máminky##:/a:##, nás čekala další cesta za poznáním. O moc dále to ale nebylo, protože jsem do programu dne neplánovaně přidal „hejno“ buližníků, které se nazývá Hudlická skála. Počasí se začalo rychle vylepšovat, takže mi tato atrakce přišla docela vhodná. Nakonec se z ní – alespoň pro mě – stal jeden z vrcholů celého týdne. Zejména výhled na červenobílé (a tato barevná kombinace se mi už od dětství hodně líbí) pole máku byl fascinující. Do puklinové jeskyně jsme vlézt ani nezkoušeli a spokojili se s delším pobytem na nejvyšším – vyhlídkovém - vrcholu skály, odkud jsme i zamávali stále stávkujícímu „Drobkovi“. A jelo se dál, tentokrát k rozhledně Velká Buková z roku 2009. V tomto případě se evidentně jedná o typ stavby, které vznikají, když obec nutně potřebuje rychle utratit nějaké dotační peníze. Stojí vedle parkoviště a nic… Poté, co jsme definitivně opustili mámivou náruč ##:a href="//www.turistika.cz/vylety/rozhledna-maminka--1/detail":##Rozhledny Máminky##:/a:##, nás čekala další cesta za poznáním. O moc dále to ale nebylo, protože jsem do programu dne neplánovaně přidal „hejno“ buližníků, které se nazývá Hudlická skála. Počasí se začalo rychle vylepšovat, takže mi tato atrakce přišla docela vhodná. Nakonec se z ní – alespoň pro mě – stal jeden z vrcholů celého týdne. Zejména výhled na červenobílé (a tato barevná kombinace se mi už od dětství hodně líbí) pole máku byl fascinující. Do puklinové jeskyně jsme vlézt ani nezkoušeli a spokojili se s delším pobytem na nejvyšším – vyhlídkovém - vrcholu skály, odkud jsme i zamávali stále stávkujícímu „Drobkovi“. A jelo se dál, tentokrát k rozhledně Velká Buková z roku 2009. V tomto případě se evidentně jedná o typ stavby, které vznikají, když obec nutně potřebuje rychle utratit nějaké dotační peníze. Stojí vedle parkoviště a nic…