Jak jsem se nenapil koutského piva (aneb z výcvikového tábora jezevčíků) V neděli měli jezevčíci (oba dva zde ubytovaní) naplánovanou exkurzi na divočáky. Někam, kde je, chudáky mají v ohradě a oni si musejí nechat líbit, že na ně štěkají psi (takový jezevčík by pro ně byla asi chutná svačinka). Já jet nemusel. Ještě plný síly jsem se vypravil do Koutu na Šumavě. To jsem si plánoval. Koutské pivo jsem už kdysi okusil a bylo lahodné. Teď jsem chtěl ochutnávat na místě činu. Že se při tom dost projdu, s tím jsem počítal. Na internetové mapě není vyznačená naučná stezka, která tu tvoří okruh členitou krajinou, ale musím konstatovat, že je lépe značená, než klasické turistické stezky. První, co jsem musel udělat, bylo vyšplhat k lesu pokrývajícímu kopec Škarman. Ale výhled byl pěkný, i když trochu v oparu. V popředí kopec Koráb, v pozadí Šumava. Zapadl… V neděli měli jezevčíci (oba dva zde ubytovaní) naplánovanou exkurzi na divočáky. Někam, kde je, chudáky mají v ohradě a oni si musejí nechat líbit, že na ně štěkají psi (takový jezevčík by pro ně byla asi chutná svačinka). Já jet nemusel. Ještě plný síly jsem se vypravil do Koutu na Šumavě. To jsem si plánoval. Koutské pivo jsem už kdysi okusil a bylo lahodné. Teď jsem chtěl ochutnávat na místě činu. Že se při tom dost projdu, s tím jsem počítal. Na internetové mapě není vyznačená naučná stezka, která tu tvoří okruh členitou krajinou, ale musím konstatovat, že je lépe značená, než klasické turistické stezky. První, co jsem musel udělat, bylo vyšplhat k lesu pokrývajícímu kopec Škarman. Ale výhled byl pěkný, i když trochu v oparu. V popředí kopec Koráb, v pozadí Šumava. Zapadl…