Cesta na konečnou (Varšava - Treblinka) Pravá pouť by neměla mít cíl. Na pouť by měl člověk vyrazit sám. Obě tyto zásady jsem porušil, ale současně jsem zachoval princip nejvyšší - vymyslel jsem si pouť svoji vlastní.             Bláhová představa, že se za devatenáct zlotých dá v centru Varšavy slušně přespat, vzala za své ihned, jakmile jsme překročili práh sjednané ubytovny. Místnost plná patrových postelí, narvaná námezdními dělníky od Charkova po Nairobi, páchla způsobem, z nějž by se pozvracel i nejotrlejší vágus z parku před centrálním nádražím. Ani plán zpít se do stavu, kdy bude v našem squatu možno zamhouřit oka, nevyšel, a tak po několika nekonečných hodinách marného převalování v posteli zavěšujeme krosny na ramena a 24. července ve čtyři ráno dáváme hostelu sbohem. Co to jen musí být za stav, když člověk přestane sám sobě smrdět a neuvědomuje si, že žije jako pes?             Cesta prázdnými ulicemi noční Varšavy má však něco do sebe. Metropole, která více než kterékoli jiné evropské město nese na svých… Pravá pouť by neměla mít cíl. Na pouť by měl člověk vyrazit sám. Obě tyto zásady jsem porušil, ale současně jsem zachoval princip nejvyšší - vymyslel jsem si pouť svoji vlastní.             Bláhová představa, že se za devatenáct zlotých dá v centru Varšavy slušně přespat, vzala za své ihned, jakmile jsme překročili práh sjednané ubytovny. Místnost plná patrových postelí, narvaná námezdními dělníky od Charkova po Nairobi, páchla způsobem, z nějž by se pozvracel i nejotrlejší vágus z parku před centrálním nádražím. Ani plán zpít se do stavu, kdy bude v našem squatu možno zamhouřit oka, nevyšel, a tak po několika nekonečných hodinách marného převalování v posteli zavěšujeme krosny na ramena a 24. července ve čtyři ráno dáváme hostelu sbohem. Co to jen musí být za stav, když člověk přestane sám sobě smrdět a neuvědomuje si, že žije jako pes?             Cesta prázdnými ulicemi noční Varšavy má však něco do sebe. Metropole, která více než kterékoli jiné evropské město nese na svých…