Z lázní Teplice nad Bečvou do Hranic Na druhý květnový státní svátek jsme se sice vzbudili do překrásného jitra, ale manželka moji radost nesdílela. Vypadla ji totiž opět zubní korunka a namísto výletu se chystala zůstat doma a celý den probrečet. Horko těžko se mi ji podařilo přesvědčit, že to by asi nebylo to pravé ořechové a nakonec jsme přece jen z domu vyšli. Tentokrát jsme měli namířeno do lázní Teplice nad Bečvou a do města Hranice (občas psáno s přídomkem na Moravě), ale nejdříve ze všeho nás čekal přesun „trajflem“ na otrokovické nádraží. Odsud už nás unášel pomalý osobáček do Přerova. Po přestupu na jeho poněkud bystřejšího kolegu (spěšný vlak) jsme brzy prosvištěli okolo Lipníka nad Bečvou s kulisou mohutného hradu Helfštýna na kopci v pozadí, krátce se zastavili na hranickém nádraží, velikým obloukem objeli celé město, dotkli se břehů Bečvy… no a pak už se zdvihli ze sedadel, protože příští zastávka byla naší konečnou.   Na stanici Teplice nad Bečvou se naše cesty na určitý časový úsek rozdělily. Janu jsem… Na druhý květnový státní svátek jsme se sice vzbudili do překrásného jitra, ale manželka moji radost nesdílela. Vypadla ji totiž opět zubní korunka a namísto výletu se chystala zůstat doma a celý den probrečet. Horko těžko se mi ji podařilo přesvědčit, že to by asi nebylo to pravé ořechové a nakonec jsme přece jen z domu vyšli. Tentokrát jsme měli namířeno do lázní Teplice nad Bečvou a do města Hranice (občas psáno s přídomkem na Moravě), ale nejdříve ze všeho nás čekal přesun „trajflem“ na otrokovické nádraží. Odsud už nás unášel pomalý osobáček do Přerova. Po přestupu na jeho poněkud bystřejšího kolegu (spěšný vlak) jsme brzy prosvištěli okolo Lipníka nad Bečvou s kulisou mohutného hradu Helfštýna na kopci v pozadí, krátce se zastavili na hranickém nádraží, velikým obloukem objeli celé město, dotkli se břehů Bečvy… no a pak už se zdvihli ze sedadel, protože příští zastávka byla naší konečnou.   Na stanici Teplice nad Bečvou se naše cesty na určitý časový úsek rozdělily. Janu jsem…