Mé cesty na Ukrajinu VI. Poslední den na Zakarpatí začíná opravdu zostra. Už jen chvíli po probuzení nás čeká pětihodinový přesun linkovým autobusem do Užhorodu. Paní domácí nám vyjedná cenu a srdečně se s námi loučí. Trochu nevyspáni však nemůžeme oka zamhouřit. Šofér je vážně od rány. Nějaká rychlostní omezení jej nezajímají. Staví všude, kde vidí zájem o svezení. I když si jeden myslí, že se do autobusu už nikdo nevleze, nemá pravdu. Ten ukrajinský jako by neměl žádná omezení. Připadá nám nafukovací. A co teprve ta plynová bomba nahoře. Při stavu zdejších silnic a umění řidičově nám to příliš nepřidává. Ale zato výhled na tu všecku krásu kolem nás trochu uklidňuje. Navíc kutálka linoucí se z reproduktorů je vážně na místě. Ukrajina se nám tím dostává pořádně do hlavy.  Stavíme v Mukačevu, naše cesta se tak pomalu blíží ke konci. Směrovka, která hlásí přes 700 kilometrů do Kyjeva, nás však přesvědčuje, že letos je… Poslední den na Zakarpatí začíná opravdu zostra. Už jen chvíli po probuzení nás čeká pětihodinový přesun linkovým autobusem do Užhorodu. Paní domácí nám vyjedná cenu a srdečně se s námi loučí. Trochu nevyspáni však nemůžeme oka zamhouřit. Šofér je vážně od rány. Nějaká rychlostní omezení jej nezajímají. Staví všude, kde vidí zájem o svezení. I když si jeden myslí, že se do autobusu už nikdo nevleze, nemá pravdu. Ten ukrajinský jako by neměl žádná omezení. Připadá nám nafukovací. A co teprve ta plynová bomba nahoře. Při stavu zdejších silnic a umění řidičově nám to příliš nepřidává. Ale zato výhled na tu všecku krásu kolem nás trochu uklidňuje. Navíc kutálka linoucí se z reproduktorů je vážně na místě. Ukrajina se nám tím dostává pořádně do hlavy.  Stavíme v Mukačevu, naše cesta se tak pomalu blíží ke konci. Směrovka, která hlásí přes 700 kilometrů do Kyjeva, nás však přesvědčuje, že letos je…