Z cestování po (bývalé) Jugoslávii II. Z Baru, kde jsme však žádný bar nenavštívili, to jako bychom tam ani nebyli, se vydáváme po pobřeží moře. Žial Černá Hora, právě kvůli těm horám, je poněkud skoupá na železnice, musíme tak vzít zavděk autobusu. Jízdní řád sice nenalezen, nejspíš se tu ani s žádným příliš neobtěžují, ale spoj dál jede prakticky ihned potom, co nás paní domácí vyložila na "zastávce". I když kromě jejího tvrzení se asi stěží dá neoznačené místo u silnice považovat za stanoviště busu. Cíl náš zove se Kotor. Ovšem s přestupem v Budvě, nádherného městečka s ještě krásnějším mořem. Cestou si můžeme ukroutit krky kvůli výhledům na neskutečně modrou a širou vodní hladinu. Na čas se skryje za skalní hrbem, aby se pak ukázala ještě ve větší kráse. A takový Svatý Štefan, to snad ani nemůžou myslet vážně. Prostě malý výběžek do moře s dechberoucími stavbami. Kotor jistě znáte. Vždyť vzpoura námořníků ve zdejší zátoce ovlivnila i… Z Baru, kde jsme však žádný bar nenavštívili, to jako bychom tam ani nebyli, se vydáváme po pobřeží moře. Žial Černá Hora, právě kvůli těm horám, je poněkud skoupá na železnice, musíme tak vzít zavděk autobusu. Jízdní řád sice nenalezen, nejspíš se tu ani s žádným příliš neobtěžují, ale spoj dál jede prakticky ihned potom, co nás paní domácí vyložila na "zastávce". I když kromě jejího tvrzení se asi stěží dá neoznačené místo u silnice považovat za stanoviště busu. Cíl náš zove se Kotor. Ovšem s přestupem v Budvě, nádherného městečka s ještě krásnějším mořem. Cestou si můžeme ukroutit krky kvůli výhledům na neskutečně modrou a širou vodní hladinu. Na čas se skryje za skalní hrbem, aby se pak ukázala ještě ve větší kráse. A takový Svatý Štefan, to snad ani nemůžou myslet vážně. Prostě malý výběžek do moře s dechberoucími stavbami. Kotor jistě znáte. Vždyť vzpoura námořníků ve zdejší zátoce ovlivnila i…