Z cestování po (bývalé) Jugoslávii I. >Ranní ?ělehrad ?sme ?ěli uhlídat o pouhé dvě hodiny dříve. Takové zpoždění zde snad ani neregistrují. Měli jsem štěstí, zní ze všech stran, pokud si postěžujeme místním. Ale dvě hodiny byly v našem případě dobře prospaný čas. V bulharském lůžku na jeho pouti z Budapešti. Kdo ví, o kolik se opozdí do svého cíle, moudré Sofie? Nás však čekají jinde. Nastupujeme do metra do Černé Hory. Deset hodin podle jízdního řádu, žádný spěch. Ano, tak tomu vlaku vážně přezdívají, pro ty tunely. Neskutečný inženýrský kousek z dob maršála Tita, tedy železná dráha z Bělehradu do černohorského Baru.  Přivítání se děje vážně v balkánském duchu. V pohodlném rekonstruovaném kupé… >Ranní ?ělehrad ?sme ?ěli uhlídat o pouhé dvě hodiny dříve. Takové zpoždění zde snad ani neregistrují. Měli jsem štěstí, zní ze všech stran, pokud si postěžujeme místním. Ale dvě hodiny byly v našem případě dobře prospaný čas. V bulharském lůžku na jeho pouti z Budapešti. Kdo ví, o kolik se opozdí do svého cíle, moudré Sofie? Nás však čekají jinde. Nastupujeme do metra do Černé Hory. Deset hodin podle jízdního řádu, žádný spěch. Ano, tak tomu vlaku vážně přezdívají, pro ty tunely. Neskutečný inženýrský kousek z dob maršála Tita, tedy železná dráha z Bělehradu do černohorského Baru.  Přivítání se děje vážně v balkánském duchu. V pohodlném rekonstruovaném kupé…