Pár dní v Chrudimi, závěrečný epilog (Slatiňany, Luže) Každá sranda něco stojí a v nejlepším se má přestat. Tak nějak jsme se uklidňovali, když jsme se hotovili k odjezdu. V Chrudimi, která bývá občas označována za „Atény východních Čech“, se nám totiž zalíbilo natolik, že se nám s tímto východočeským městem loučilo poměrně těžce. A tak jsme se před odjezdem zašli ještě jednou projít alespoň po Resselově náměstí s jeho památkami, dali si výbornou točenou zmrzlinu a vydali se na cestu. Bylo úterý 15. září 2020 a v plánu dne rozhodně nebylo jen dojet domů a oslavit příjemnou dovolenou. Naopak, chtěli jsme ještě pár zajímavých míst navštívit a přitom jsme ani nemínili opouštět chrudimský okres. Naší první zastávkou se tak staly jen 5 km vzdálené Slatiňany – čtyřtisícové městečko na úpatí Železných hor, které proslavili hlavně černí záměčtí koně s „klabonosem“. A je paradoxní, že se jedná v podstatě o bratra starokladrubského bělouše, u kterého se ovšem více prosadili neapolští předkové.… Každá sranda něco stojí a v nejlepším se má přestat. Tak nějak jsme se uklidňovali, když jsme se hotovili k odjezdu. V Chrudimi, která bývá občas označována za „Atény východních Čech“, se nám totiž zalíbilo natolik, že se nám s tímto východočeským městem loučilo poměrně těžce. A tak jsme se před odjezdem zašli ještě jednou projít alespoň po Resselově náměstí s jeho památkami, dali si výbornou točenou zmrzlinu a vydali se na cestu. Bylo úterý 15. září 2020 a v plánu dne rozhodně nebylo jen dojet domů a oslavit příjemnou dovolenou. Naopak, chtěli jsme ještě pár zajímavých míst navštívit a přitom jsme ani nemínili opouštět chrudimský okres. Naší první zastávkou se tak staly jen 5 km vzdálené Slatiňany – čtyřtisícové městečko na úpatí Železných hor, které proslavili hlavně černí záměčtí koně s „klabonosem“. A je paradoxní, že se jedná v podstatě o bratra starokladrubského bělouše, u kterého se ovšem více prosadili neapolští předkové.…