Z Březnice přes Salaš do Bohuslavic, těch u Zlína Druhou dubnovou sobotu jsem podnikl poslední „zdravotní“ vycházku po okolí Zlína. Mozek usoudil, že bych měl konečně navštívit obec Salaš (v níž jsem zatím dosud nikdy nebyl) a novou rozhledničku vypínající se z pastvin mezi Bohuslavicemi a Salaší. Jeho přání mi bylo rozkazem a tudíž jsem krátce po druhé hodině odpolední nasedl do busu a nechal se jím odvézt přes kopec do Březnice. Vystoupil jsem až na té druhé zastávce při konci obce, odkud mne měla plánovaná trasa podle map.cz vést za zástavbou po lesní komukaci dál údolíčkem a poté vystoupat nahoru na hřeben. Nastal ale zádrhel: přes zástavbu vedla nad dolinkou s malou fabrikou na koupelny a rybníkem asfaltová silnička, jenže v místech, odkud měla za posledním domem pokračovat už lesní komunikace, se namísto cesty rozkládala oplocená zahrada!   Zůstal jsem na to čučet jak hovězí dorostenec na nová vrátka a tu na mne od domu nad cestou zakřičela tři hrající si děvčátka: „Dobrý den, pane – co hledáte?“ Druhou dubnovou sobotu jsem podnikl poslední „zdravotní“ vycházku po okolí Zlína. Mozek usoudil, že bych měl konečně navštívit obec Salaš (v níž jsem zatím dosud nikdy nebyl) a novou rozhledničku vypínající se z pastvin mezi Bohuslavicemi a Salaší. Jeho přání mi bylo rozkazem a tudíž jsem krátce po druhé hodině odpolední nasedl do busu a nechal se jím odvézt přes kopec do Březnice. Vystoupil jsem až na té druhé zastávce při konci obce, odkud mne měla plánovaná trasa podle map.cz vést za zástavbou po lesní komukaci dál údolíčkem a poté vystoupat nahoru na hřeben. Nastal ale zádrhel: přes zástavbu vedla nad dolinkou s malou fabrikou na koupelny a rybníkem asfaltová silnička, jenže v místech, odkud měla za posledním domem pokračovat už lesní komunikace, se namísto cesty rozkládala oplocená zahrada!   Zůstal jsem na to čučet jak hovězí dorostenec na nová vrátka a tu na mne od domu nad cestou zakřičela tři hrající si děvčátka: „Dobrý den, pane – co hledáte?“