Z Kocandy přes Uriášův kámen do Zlína Zdravotní vycházky do přírody ohraničené katastrem obce se pro obyvatele těch menších staly diskriminačním omezením, což naštěstí v případě Zlína neplatí. Proto jsem se jedno krásné sluneční odpoledne v druhé půli března rozhodl absolvovat okolo města jeden kratší, asi osmikilometrový okruh. Bylo mi už opravdu třeba nadýchat se čerstvého lesního luftu (byť cezeného přes respirátor třídy FFP2), provětrat nožky a fotoaparát… a taky trošku zeštíhlit bříško, které se z nedostatku výšlapů začalo nějak podezřele nafukovat.   Svoji pěší túru jsem odstartoval na konečné MHD Kocanda nacházející se poblíž posledních paneláků sídliště Jižní Svahy, kam mne dopravil trolejbus. Od rozcestníku už mne po hřebeni vedla modře značená turistická trasa. Po půl kilometru chůze jsem minul odpočinkový přístřešek, mrkl směrem vlevo na hluboký a kol dokola zastavěný zářez Paseckého žlebu a na siluetu kopce Přední vrch na obzoru, no a pak už se po asfaltové silničce vnořil do příměstského hvozdu. Zdravotní vycházky do přírody ohraničené katastrem obce se pro obyvatele těch menších staly diskriminačním omezením, což naštěstí v případě Zlína neplatí. Proto jsem se jedno krásné sluneční odpoledne v druhé půli března rozhodl absolvovat okolo města jeden kratší, asi osmikilometrový okruh. Bylo mi už opravdu třeba nadýchat se čerstvého lesního luftu (byť cezeného přes respirátor třídy FFP2), provětrat nožky a fotoaparát… a taky trošku zeštíhlit bříško, které se z nedostatku výšlapů začalo nějak podezřele nafukovat.   Svoji pěší túru jsem odstartoval na konečné MHD Kocanda nacházející se poblíž posledních paneláků sídliště Jižní Svahy, kam mne dopravil trolejbus. Od rozcestníku už mne po hřebeni vedla modře značená turistická trasa. Po půl kilometru chůze jsem minul odpočinkový přístřešek, mrkl směrem vlevo na hluboký a kol dokola zastavěný zářez Paseckého žlebu a na siluetu kopce Přední vrch na obzoru, no a pak už se po asfaltové silničce vnořil do příměstského hvozdu.