Po Naučné stezce okolo Kašavy   V tom raném (ale krásném) listopadovém ránu byla venku taková kosa, že jsem si na výlet raději oblékl teplejší mikinu. Janu škrábalo v krku a celkově se necítila dobře, takže mi bylo souzeno jet samotnému. Nebylo třeba nikam spěchat – tentokrát jsem si chtěl hodit jen takové krátké „kolečko“ po části trasy NS Okolo Kašavy a stačilo nastoupit do busu, který do té dědiny ze Zlína odjížděl v půl deváté. Po výstupu na dolní zastávce jsem si prohlédl informační panel s mapou a poté mezi domy vyrazil pod úpatí strmého zalesněného svahu, jímž vedla trasa naučné stezky strmě vzhůru. Díky tomu jsem byl v půli kopce jménem Sobolice sice dosti brzy, ale zároveň tak udýchán, že jsem musel na chvíli vydechnout. Sám sobě jsem odpočinek pochopitelně…   V tom raném (ale krásném) listopadovém ránu byla venku taková kosa, že jsem si na výlet raději oblékl teplejší mikinu. Janu škrábalo v krku a celkově se necítila dobře, takže mi bylo souzeno jet samotnému. Nebylo třeba nikam spěchat – tentokrát jsem si chtěl hodit jen takové krátké „kolečko“ po části trasy NS Okolo Kašavy a stačilo nastoupit do busu, který do té dědiny ze Zlína odjížděl v půl deváté. Po výstupu na dolní zastávce jsem si prohlédl informační panel s mapou a poté mezi domy vyrazil pod úpatí strmého zalesněného svahu, jímž vedla trasa naučné stezky strmě vzhůru. Díky tomu jsem byl v půli kopce jménem Sobolice sice dosti brzy, ale zároveň tak udýchán, že jsem musel na chvíli vydechnout. Sám sobě jsem odpočinek pochopitelně…