Stránské – kostel sv. Kateřiny Kdo někdy projížděl okolím Bruntálu, Rýmařova, Vrbna pod Pradědem, Krnova, ale i Jeseníku, Javorníku, Hanušovic nebo Králík (a to jsem jmenoval jen to naše okolí na pomezí severozápadní Moravy a Slezska), nemohl si nevšimnout, kolik vcelku velkých kostelů stojí v jinak skoro liduprázdných vesnicích. Ony ty vesnice byl daleko obydlenější hlavně do roku 1945. To už asi každý čtenář tuší, že vesnice se vylidnily v důsledku válečných a poválečných událostí. Je sice faktem, že do uvolněných oblastí se dostavili noví osadníci, leckdy v naději, že začnou hospodařit na vlastním majetku a domohou se lepšího postavení. Ono vydat se k nám do podhůří a hor chtělo i notnou dávku odvahy. Jenže než se noví obyvatelé sžili s nabytým hospodářstvím, přišel rok 1948 a začala kolektivizace. Noví majitelé leckdy nevybíravým způsobem byli nucenu svůj čerstvě nabytý majetek zase odevzdat ve prospěch vyššího dobra. Není divu, že mnoho dosídlenců zase kraj opustilo. Bruntálsko a Rýmařovsko jsou svým… Kdo někdy projížděl okolím Bruntálu, Rýmařova, Vrbna pod Pradědem, Krnova, ale i Jeseníku, Javorníku, Hanušovic nebo Králík (a to jsem jmenoval jen to naše okolí na pomezí severozápadní Moravy a Slezska), nemohl si nevšimnout, kolik vcelku velkých kostelů stojí v jinak skoro liduprázdných vesnicích. Ony ty vesnice byl daleko obydlenější hlavně do roku 1945. To už asi každý čtenář tuší, že vesnice se vylidnily v důsledku válečných a poválečných událostí. Je sice faktem, že do uvolněných oblastí se dostavili noví osadníci, leckdy v naději, že začnou hospodařit na vlastním majetku a domohou se lepšího postavení. Ono vydat se k nám do podhůří a hor chtělo i notnou dávku odvahy. Jenže než se noví obyvatelé sžili s nabytým hospodářstvím, přišel rok 1948 a začala kolektivizace. Noví majitelé leckdy nevybíravým způsobem byli nucenu svůj čerstvě nabytý majetek zase odevzdat ve prospěch vyššího dobra. Není divu, že mnoho dosídlenců zase kraj opustilo. Bruntálsko a Rýmařovsko jsou svým…